Dnešním dnem před třiasedmdesáti lety oficiálně padl jeden z nejhorších a nejvíce zločinných režimů, jaké kdy planeta Země poznala. 8. května 1945 byla podepsána kapitulace takzvané Třetí říše, nacistického Německa.
Zajímavostí je, že se již několikrát vedly diskuze o tom, kdy by se měl tento svátek slavit. Osmého totiž byla oficiální kapitulace podepsána ve 23:01 středoevropského času, což odpovídá jedné minutě po půlnoci 9. května času moskevského. Z tohoto důvodu se v Rusku svátek slaví každoročně o den později.
Také v Československu se dlouho debatovalo, jestli svátek nepřesunout na 5. květen, tedy na začátek Pražského povstání. Teprve v roce 1951 se rozhodlo, že se bude slavit 9. května jako Den osvobození Československa Sovětskou armádou. Po 17. listopadu 1989 však bylo jasné, že se některé svátky musí přejmenovat a právě ten květnový přišel na řadu jako jeden z prvních. Získal nový název, tedy Den osvobození od fašismu, aby v něm nebyla jako osvoboditel započítána jen Rudá armáda.
Už o rok později ale vystoupil poslanec Miloš Zeman s návrhem, aby bylo datum přesunuto zpět na osmého. Historici obhajovali názor, že jsou legitimní obě data, tedy osmého i devátého, protože šlo jen o časový posun, po dlouhých a bouřlivých diskuzích ale Zemanův návrh prošel a náš svátek se posunul o den zpět.
V průběhu let se událo pár změn, třeba ta z roku 2000, kdy byl název zkrácen na Den osvobození a v roce 2004 bylo osvobození nahrazeno slovem vítězství. Osobně se mi Den Vítězství zamlouvá víc, protože zahrnuje i naše hrdiny, jako byli ti z Pražského povstání nebo naši letci ve službách britské RAF, kteří velkou měrou přispěli k porážce Německa. Výraz osvobození nás staví do pasivní role, kdy jsme byli zachráněni a sami nic nedělali. Však také bylo uvedeno, že se název mění, protože je z psychologického hlediska lepší se cítit vítězem než jen osvobozeným. No, nic proti ničemu, své hrdiny jsme měli a určitě se jako vítězové cítit můžeme.
Nezáleží ale na tom, jestli slavíme Den osvobození Československa Sovětskou armádou (ač to není spravedlivý název), Den osvobození od fašismu, Den osvobození nebo Den vítězství. Nejpodstatnější je, že si den konce války, tedy den, kdy hrdinství nad zločinem, lidskost nad nelidskostí a dá se říci, že i dobro nad zlem, zvítězily. Připomínejme si také všechny, kteří položili za války své životy za to, abychom tady my mohli žít pokojně ty své. Tomu ostatně OSN vyhlásila také Vzpomínkový den na ty, kteří ztratili svůj život během druhé světové války, který je součástí oslav 8. května.
Nedopusťme, aby se podobná zvěrstva, nad kterými se tají dech, opakovala. Je to jen v našich rukách.
Autor: Jan Rillich
