Výstava v Červeném kostele v Olomouci vypráví příběh, který se začal psát před 111 lety – příběh smutku a bolesti, ale také přátelství a solidarity. Během první světové války našlo na Moravě útočiště přibližně 27 tisíc uprchlíků z Tridentska, zatímco na celém území tehdejších českých zemí jich bylo evakuováno kolem 75 tisíc. Tento příběh však neskončil s válkou – žije dál. Rodiny vystěhovalců z Itálie dodnes udržují přátelství i přes hranice s potomky Čechů, kteří jim tehdy nabídli pomoc a otevřeli svá srdce.
První světová válka trvala čtyři roky a připravila o život téměř 20 milionů lidí. Začala 28. července 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Tehdy patřilo Tridentsko k Rakousko-Uhersku, a když o necelý rok později, v květnu 1915, Italské království vypovědělo Trojspolek a vstoupilo do války, zasáhl konflikt i tuto oblast. Válka si nevyžádala jen tisíce životů na frontě, ale zasáhla všechny – mobilizací, evakuacemi i zásobovací krizí. Obyvatelé Tridentska se tak náhle stali uprchlíky – profughi. Plány na evakuaci existovaly již od roku 1912 a původně měly zahrnovat jen několik obcí. Nakonec se však týkaly všech oblastí poblíž fronty. Válka zde začala už v roce 1914 a do zbraně byli povoláni muži ve věku od 21 do 40 let. Krátce poté museli narukovat i mladší a starší – od 18 do 50 let. Před odchodem je čekalo ultimo abbraccio – poslední objetí. Doma pak zůstaly osamocené ženy a děti, které o několik měsíců později čekalo nucené vystěhování.
Domov našlo na českém území skoro 75 tisíc italských vystěhovalců
Od poloviny roku 1915 se v Tridentsku a Přímoří objevovaly vyhlášky o evakuaci téměř celého území. Obyvatelé oblastí, kde se očekávaly boje, museli být vystěhováni – včetně těch z Ledrenského údolí. Každá obec měla stanovený čas odjezdu z nádraží v Rivě del Garda. Evakuace probíhaly za velmi nevlídných podmínek. Uprchlíci byli přepravováni převážně nákladními vlaky na sever monarchie. Směli si vzít jen jedno zavazadlo do 15 kilogramů a zabalit si jídlo na pár dní, příbory, přikrývku a doklady. Domy zůstávaly odemčené, vojáci kontrolovali, zda tam někdo nezůstal. Mnozí uprchlíci se navíc ocitli poprvé mimo svou rodnou zem, v cizím jazykovém i kulturním prostředí – často na celé čtyři roky. Přesné číslo vysídlenců z Tridentska není známo, odhaduje se však na 75 tisíc civilistů. Na Moravě se jejich počet pohyboval kolem 27 tisíc, i když přesná data chybí, protože během války docházelo ke stěhování mezi obcemi i okresy. Pomoc jim byla poskytována mimo jiné na Olomoucku a Prostějovsku.
Uprchlíci ulehávali na slámě, o kuchyň se často dělili
K ubytování vystěhovalců byly využívány všechny volné prostory – od hostinců a sladoven přes cihelny až po školy a obytné domy. Navzdory snaze ministerstva války i okresního hejtmanství v Olomouci nebylo možné zajistit důstojné bydlení s kuchyní pro každou uprchlickou rodinu. Uprchlíci tak často sdíleli ubytování po dvou či třech rodinách, přespávali ve školách nebo na slámě a střídali se o jednu kuchyň. Chaotické rozdělování vedlo k izolování příbuzných. Pomoc jim však poskytovali jednotlivci, kněží, české spolky i civilní a vojenští lékaři. Vznikaly také různé podpůrné organizace. Italští uprchlíci se na mnoha místech setkávali s vřelým a pohostinným přijetím, jinde na ně bylo z neznalosti pohlíženo s nedůvěrou. Mnozí se u nás narodili, jiní zemřeli, někteří uzavřeli manželství. Pracovní příležitosti nacházeli zejména v zemědělství – při žních, na statcích – ale i v cukrovarech, chmelnicích, průmyslových závodech či při výstavbě komunikací.
Zřizovaly se školy i sirotčince pro italsky mluvící
Vystěhovalci z Ledrenského údolí našli nový domov v tehdy samostatných obcích, dnes již městských částech Olomouce – na Nové Ulici a Povlu, kde bylo ubytováno celkem 110 osob. Některé rodiny se usadily i na Svatém Kopečku a v okolních vesnicích, například v Radíkově nebo Dolanech-Vésce. V klášteře milosrdných sester františkánek (dnešní škola) spolek České srdce zajišťoval chudým teplou polévku, na niž suroviny darovali místní dobrodinci. Italové však i tak trpěli nedostatkem a často prosili obchodníky o chléb a mouku. Mimo Olomouc byly školy pro italsky mluvící žáky zřízeny také ve Velké Bystřici, kde studovalo 30 dětí, a v Krčmani, kde jich bylo 15.
Válka za sebou zanechala i sirotky – někteří z nich byli soustředěni právě ve Velké Bystřici. Tamní sirotčinec, který pečoval o 15 dětí, vedly řeholní sestry Tamasina Pedrotti, Gerardina Bolognani a Aloisia Canepelle. Ve Vídni vznikl 12. července 1915 Ústřední komitét pro uprchlíky z jihu. V Olomouci bylo 7. září 1915 na návrh okresního hejtmanství založeno podpůrné komité pro uprchlíky, jehož výbor sídlil na Křížkovského 6. Vzhledem k omezené státní pomoci komitét od září 1915 do ledna 1916 vyzýval občany Olomouce a okolí, aby pomáhali vystěhovalcům – především finančně, ale také dary v podobě spodního prádla, bot a dalšího oblečení, zejména pro ženy a děti.
Uprchlíky v této těžké době držela nad vodou i víra. Jejich kněží jim zajišťovali, jak duchovní, tak praktickou podporu. Nejenže mluvili německy, měli také kulturní povědomí a někteří se dokonce učili česky a působili i jako tlumočníci s vojenskými a civilními úřady. Příbuzní se pak setkávali na poutních místech – například na Hostýně, Sv. Kopečku u Olomouce a jinde. Dne 24. května 1916 se na Svatém Hostýně shromáždilo přes tisíc věřících Italů.
Válka skončila, přátelství přetrvala dodnes
Příměří mezi Itálií a Rakousko-Uherskem bylo podepsáno 3. listopadu 1918, válka skončila 11. listopadu téhož roku. Návrat domů byl postupný a bolestný – uprchlíky čekala zničená krajina, zbytky munice, trosky domů, nemoci, zákopy i změna státní příslušnosti. Ani odchod z Moravy nebyl snadný – české rodiny se s uprchlíky loučily s lítostí a mnozí si po návratu dopisovali. Dospělí vzpomínali na těžké začátky ve vyhnanství, zatímco dětem v paměti zůstali kamarádi a vzpomínky na širokou Hanou. Ne všichni vysídlenci měli to štěstí, aby se mohli vrátit domů – někteří u nás zemřeli a jejich památku dodnes připomínají náhrobní kameny na českých hřbitovech.
Na mnoha místech Čech a Moravy – například na Příbramsku, Kladensku či v okolí Bystřice pod Hostýnem – přetrvávají kontakty mezi českými rodinami a potomky
italských vystěhovalců už po několik generací. Klíčovou roli v obnově historické paměti a ve vytváření mostů mezi českým a italským národem sehrál Giuliano Pellegrini, dlouholetý starosta Ledra a zakladatel Kulturního spolku přátel Čech a Moravy v Pieve di Ledro. Díky jeho úsilí se rozvinula dlouhodobá přátelství, partnerské vztahy obcí a společné kulturní projekty, které dodnes připomínají tuto kapitolu našich společných dějin. Italové, kteří při vzpomínkách na léta nuceného vyhnanství často opakují zdánlivě protikladnou větu „historie války a přátelství“, si dodnes hluboce váží tehdejší solidarity Čechů a Moravanů – mnozí ji považují za záchranu svého života.
Výstava o přátelství, solidaritě i bolestivé realitě
Připomínka přátelství mezi Čechy a Italy byla v Olomouci k vidění už několikrát. Například v roce 2019, během Italských dní v Olomouci, se za účasti hostů z Itálie uskutečnily na Svatém Kopečku besedy, výstavy a koncerty. Na jaře 2022 proběhlo setkání zástupců obce Samotišky a Vědecké knihovny v Olomouci s prapotomky italských uprchlíků. V roce 2024 se pak vedení Vědecké knihovny v Olomouci a vedení Muzea a galerie v Prostějově zúčastnilo oslav desátého výročí založení Kulturního spolku přátel Čech a Moravy v Ledru. Výsledkem této dlouhodobé spolupráce je i tato výstava.
Výstava v Červeném kostele v Olomouci byla zahájena 25. září 2025 vernisáží expozice Druhý domov. Česko-italská přátelství z Velké války. Vznikla u příležitosti 110. výročí příchodu vysídlenců ze severní Itálie na území Moravy. Samotná výstava je k vidění do 6. listopadu a nadále pokračuje v Muzeu a galerii v Prostějově, kde bude otevřena do 4. ledna 2026. Zde se ale zaměřuje především na situaci na Prostějovsku.
Autorka: Tereza Hubáčková
Editorka: Anna Pospíšilová
O přátelství, solidaritě i bolestivé realitě si můžete přečíst také v článku o udílení Sacharovy ceny za rok 2025.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: výstava „Druhý domov. Česko-italská přátelství z Velké války.“ , vkol.cz, zoom.iprima.cz
Foto: Tereza Hubáčková, Eliška Bali-Jenčíková, výstava „Druhý domov. Česko-italská přátelství z Velké války.“
