Říká se, že hokej je drsný sport pro tvrdé chlapy. Ale co se stane, když na olomoucký stadion vyrazí parta holek, z nichž polovina je z Koreje, a druhá je sice z Česka, ale splete si název týmu hostů, i když kouká na vstupenku? Na ledě létají puky, na tribuně ostrá slova a já se snažím pochopit, kdy se vlastně píská zakázané uvolnění. Výsledek? Mokrý rukáv od piva, góly radosti a nově objevená fanouškovská duše. Česká hokejová kultura v kostce by se dala popsat jako pivo v ruce, klobása na tácku a šála kolem krku.
Na hokej jsem šla v neděli 19. října. Ne snad proto, že bych měla v kapse permanentku na olomouckou plecharénu, ale protože jsme slíbili našim korejským stážistkám, že je tam vezmeme. A kam jinam na hokej než do Olomouce?
Začaly jsme stylově. Jsme holky, takže návštěva fanshopu byla jasná první zastávka. „Mají fakt pěkný merch,“ zhodnotily jsme profesionálním okem módního guru, aniž bychom viděly jakýkoliv jiný merch. Ale protože jsme byly na hokeji poprvé, moc se nám do takových módních kousků investovat nechtělo. Hotovost v peněženkách se totiž měla proměnit na tekuté zlato. Možná by to řekl málokdo, ale vlastně nás jako první zajímalo, kde koupíme pivo. To je, jak každý ví, základní hokejový starter pack českého fanouška. Protože hokej bez piva je jako hokejista bez bruslí. Nějak to půjde, ale nikdo si to moc neužije.
Naštěstí stánků s pivem je na stadionu víc než hráčů na ledě, takže jsme si vzaly pivo, křupky a vyrazily hledat svá místa. Co na tom, že jsme nakonec seděly úplně jinde.
Vybraly jsme si mnohem lepší místa, než jsme měly na vstupence. Mizerná orientace v prostoru byla tak pro jednou spíš naší výhodou než slabinou. Stadion nebyl plný, takže jsme se mohly tvářit, že přesně víme, kam patříme. Na první pohled bylo ale zřejmé, že mezi skalní fanoušky nepatříme. A to mezi skalní fanoušky jakéhokoli sportu.
Ale co hokej, to byla ta nejdůležitější část tohoto dobrodružství. První třetina? Domácí Kohouti dali dva góly během deseti minut a nám bylo hned jasné, že jsme si ty šály měly koupit. Takže první přestávka se rovnala rychlému návratu do fanshopu, aby hra mohla pokračovat ve znamení červeno-bílo-černé šály hrdě pověšené na krku.
Shrňme si tedy, co jsme za prvních 35 minut na stadionu stihly. Pivo odškrtnuto, šála taky a kromě bitky na ledě zbývala tedy už jen klobása na tácku. Přestávkový plán byl jasný – najít jídlo. Moje životní jistota „následuj dav“ zafungovala i tady. Dav olomouckých fanoušků nás totiž dovedl až ke stánku s grilovanými klobásami, které voněly jako vítězství nad hladem.
A tak i když byla druhá třetina gólově chudá, alespoň atmosféra byla bohatá. Korejky vedle nás bučely, jásaly a vypadaly jako větší Češky než my dvě Evropanky dohromady. Ale když se u ledu objevil olomoucký maskot, probudil se v nich opět kousek Koreje. Vznikla tak nová taktika a plán hry. Fotka s kohoutem je přece povinnost. Jenže chytit ho byl oříšek. Kohouta jsme nakonec dohnaly až u ledu, a mise „fotka“ tak byla úspěšně splněna. Během tohoto lovu se podařilo i Olomouci dát další tři góly, a pro nás to tak znamenalo tři oslavy máváním šály nad hlavou. Koupě se přece jen vyplatila.
O průběhu zápasu jsem toho moc neřekla, neuvedla statistiky ani nezmínila sestavu na ledě. Ale místo toho jsem se snažila popsat to, co nejspíš běží hlavou začínajícímu fanouškovi. Nebo zkrátka lidem, kteří neznají pravidla a hákování berou jako drsnější formu háčkování. Ale jako hrdý student olomoucké univerzity jsem teď i hrdým fanouškem olomouckého hokejového týmu.
Televize je možná fajn, ale živý hokej? Ten vás vtáhne přímo na led, a to ať už se jedná o nejnižší soutěže, nebo hvězdné sestavy na ledě. Každý sport má totiž své kouzlo, které si vás buď získá, nebo odradí. Hlavně to vůbec vyzkoušet. Zažít na vlastní kůži tu atmosféru, kdy nezáleží na tom, kolik vám je, jaké jste pohlaví nebo co děláte za práci. Hlavní je to, jakým barvám fandíte. Hokej totiž není jen sport, ale je to místo, kde táhnou všichni za jednu šálu.
Autorka: Kateřina Halenková
Editorka: Barbora Lahučká
Chcete se i na fotbal podívat z jiného úhlu? Přečtěte si rozhovor o vesnickém fotbalu.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: archiv Kateřiny Halenkové
