Horňácká cimbálová muzika Háj s primášem Hynkem Evjákem se podruhé vydala na legendární Trutnoff Open Air Festival 2025. Tam, kde obvykle duní kytary, bicí a klávesy, zazněly i horňácké písně zpod Javořiny, která je od Trutnova vzdálená přes tři stovky kilometrů. Jak se na první pohled poněkud netradiční folklórní složka může cítit na undergroundovém festivalu, kde se už přes čtyřicet let potkává rock, folk, punk a vládne pohodová atmosféra?
Trutnoff Open Air Festival, přezdívaný „Český Woodstock“, patří k nejstarším a nejznámějším hudebním akcím v zemi. Svou tradici si nese už od roku 1984, vznikl na undergroundových základech a postupně se vyvinul v pravidelný srpnový svátek hudby na trutnovském Bojišti. Letošní 41. ročník přinesl čtyři dny plné pestrého programu – od punkových legend přes metal, folk až po šamanské rytmy – a vedle hudby nabídl i diskuze, výstavy či ranní jógu se zpěvačkou Muchou. A právě na tento festival se vydala i Horňácká cimbálová muzika Háj pod vedením primáše Hynka Evjáka.
Zkušenosti z loňska přesvědčily k návratu
Když loni přijela cimbálová muzika do Trutnova na „fotra festivalů“ poprvé, její členové si připadali trochu jako jelimánci.
Futrály s houslemi, violou a basou přitahovaly zvědavé pohledy. A muzikanti z Moravy zírali. Na moře stanů, na tisíce lidí, kteří sem přijeli za hudbou a svobodou, na interprety, mezi kterými se nikdy předtím neocitli: Monkey Business, Tomáš Klus či Plastic People. Věděli, že Trutnoff už před nimi navštěvovala Horňácká muzika Petra Mičky, ale pro ně to byla úplně nová zkušenost. „Co tu budeme dělat my, horňácká cimbálka?“ říkali si. „My sem přece nepatříme.“
Jenže pak začali hrát a všechno se změnilo v úžasný zážitek. Hraní se propletlo s rytmem davu, písně o lásce, víně a končinách, ze kterých pochází, rezonovaly i s těmi, kteří sem přišli hlavně na velká jména. Vrcholem předchozího roku byla neskutečná atmosféra vytvořená posluchači u večerního vyhrávání u vinařů. Kouzlo festivalu je nakonec přivedlo zpátky i letos.
Ostrov tradice v moři známých interpretů
Tentokrát už pár z nich vědělo, co čekat. Sestava se od loňska trochu obměnila, ale nálada byla stejně veselá. V dodávce se zpívalo i povídalo, občas se ozvaly i housle a slivovice kolovala jako jistota, že i na severu Čech zůstane kousek Horňácka. Nástroje včetně cimbálu dlouhou cestu přežily.
Festival je přivítal už tradičně: lehkým horským vánkem, studenějším podnebím, hlasitým duněním reproduktorů a davem, který po celé tři dny pulsoval od odpoledne až do svítání. Kromě divokého veselí tu panovala i příjemná pohoda. Z pódií se nesly nejrůznější žánry – od rocku, popu a funku přes folk až po tvrdý metal. A mezi tím vším stáli oni, cimbálová muzika z Horňácka. V krojích, s houslemi, violou, basou a cimbálem působili jako malý ostrov tradice v moři interpretů z úplně jiného těsta.
Při večerním vyhrávání u vinařů v pátek a v sobotu se lidé rádi zastavovali a často vydrželi i celou sérii písní. Někteří jen nevěřícně poslouchali, jiní se dali do
zpěvu a tance, pokud jim melodie padla do noty. Bylo zvláštní slyšet, jak se horňácká písnička vlní spolu s beatem z vedlejších pódií. Housle ladily s radostí lidí, kteří často vůbec nevěděli, odkud písně pocházejí, ale cítili, že jim jsou příjemné, a lákalo je poslechnout si něco tradičního. Podobné ohlasy měli i z oficiálních odpoledních vystoupení na hlavní i undergroundové stagi v sobotu a v neděli. Pro muzikanty i posluchače to byl krásný zážitek – opravdu nezapomenutelný.
A právě v tom je kouzlo multižánrových festivalů. Nikdo zde neřeší, odkud jste a co hrajete. Důležité je, že hudba zní a spojuje. Lidová hudba tu nepůsobí bizarně ani nepatřičně, ale jako živá součást příběhu, ve kterém se potkávají rozličné žánry a generace. Podobně už cimbálové muziky prorůstají i do dalších festivalů. Objevují se jak na velkých akcích (Colours of Ostrava, Rock for People), tak u menších festivalů (Beseda u bigbítu).
I letos muzikanti z Horňácka věděli, že tu zase našli své místo a že i v Podkrkonoší mohou zaznít čardáše a verbuňky stejně přirozeně jako hity Michala Horáka či kapely Buty. Lidé si je užijí, i když nikdy neslyšeli o Horňáckých slavnostech, Fašanku nebo nepili pálené. Protože hudba je tu doma. Jakákoliv, pokud má v sobě duši a cit.
Autorka: Anna Sládková
Editorka: Barbora Lahučká
Jakou roli má folklór v digitálním věku? Zamyšlení na tímto tématem najdete zde.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: festivaltrutnoff.cz
Foto: Jana Evjáková, Anna Sládková
