Mluví stejně, chovají se stejně, ale soudíme je jinak. Muži jsou vtipní, ženy drzé. On má odvahu, ona provokuje. Předsudky zabarvují naši komunikaci častěji, než si připouštíme. A když se k tomu přidá cokoli mimo zaběhnuté škatulky, nebo odlišný genderový projev, nůžky v přístupu se rozevřou ještě víc.
Říká se, že na lidech máme hodnotit jejich činy. Jenže ve skutečnosti hodnotíme mnohdy úplně něco jiného a díváme se na lidi skrz prsty. Nechováš se divně, jen jsi žena. Nejsi přehnaně citlivý, jen nejsi dost „chlap“. Nebo jsi prostě homosexuál a to, co by u jiného prošlo bez mrknutí oka, se u tebe stává předmětem diskuse, nepochopení, nebo rovnou vtipu.
Jedním z příkladů takového dvojího metru je slut-shaming, předsudečné hodnocení toho, jak se někdo „má“ nebo „nemá“ chovat, zejména pokud je to žena. Nejde nutně jen o sexualitu, ale o celkové vystupování. Pokud se žena vyjadřuje přímo, nosí výrazné oblečení, nebo je ve společnosti slyšet, bývá často vnímána jako problém. Ještě častěji je zlehčována. Když to samé dělá muž, stává se z něj „alfa“, „lídřík“, někdo, kdo si umí říct, co chce.
Tato nerovnováha se netýká jen žen a mužů. Lidé z LGBT+ komunity narážejí na předsudky velmi často v běžné každodenní komunikaci. Gay, který mluví jemněji? Automaticky se stává terčem vtipů o „holce v klučičím těle“. Lesba, která působí maskulinně? Zpochybňování, zesměšňování nebo snaha ji „napravit“ nevkusnými a nechutnými návrhy. Nejde o extrémy, ale o drobnosti, které se opakují tak často, že už se stávají normou.
Genderové stereotypy se hluboce propsaly do toho, jak vnímáme kompetence, emoce nebo odvahu. Muži mají být rozhodní, ženy empatické. Když se to obrátí, přichází nepochopení. Emociální muž je slaboch, rozhodná žena je hysterka. Jen málokdy si uvědomujeme, jak moc tyto nálepky ovlivňují naše chování a vnímání ostatních.
Přitom bychom měli hledat přesný opak. Vnímat jednotlivce jako jednotlivce. Dovolit lidem projevovat jejich autenticitu. A místo toho, abychom automaticky soudili na základě toho, jak kdo vypadá, mluví nebo koho miluje, bychom se měli ptát sami sebe: Proč mi to vlastně vadí? Kde se ten nepříjemný pocit bere?
Komunikace není jen výměna informací. Je to i způsob, jak si navzájem projevit respekt a ukázat své hodnoty. A pokud v ní chceme být opravdu otevření, musíme být ochotní přemýšlet nad tím, co všechno si neseme v sobě. Bez obviňování, ale s vědomím odpovědnosti.
Autor: Matěj Pustějovský
Editorka: Barbora Lahučká
Přečtěte si také naši anketu o tom, jak mladí lidé reagují na otázky ohledně své budoucnosti.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: advokatnidenik.cz, praguepride.com, irozhlas.cz, idnes.cz, ct24.ceskatelevize.cz
Foto: Matěj Pustějovský (grafika), Chat GPT
