„Proč fast life? Protože se domníváme, že nám to přináší štěstí. Důležitější však je být schopen nacházet spokojenost tam, kde se zrovna v životě nacházíme a radovat se z maličkostí, které nám život přinese,“ radí na festivalu Skrz Prsty psycholog Dalibor Špok.
Ve středu 20. března pořádali studenti katedry Multimediálních komunikací z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně již šestý ročník festivalu Skrz Prsty. Jedná se o studentskou událost, která každoročně otvírá kontroverzní společenská témata, o nichž se lidé často bojí mluvit. Letošní ročník byl zaměřen na fast life, tedy zrychlený životní styl. Bylo možné poslechnout si přednášky o plastech, recyklaci, o tom, jak působí fast life na naši psychiku, nebo si vyzkoušet různé workshopy.
Smyslem festivalu bylo mimo jiné rozšířit povědomí o enviromentálních problémech způsobených odpady a plasty, které za sebou zanecháváme v domnění, že nám nic nehrozí. Šestý ročník Skrz prsty ukázal, že záleží na tom, jakým způsobem žijeme v dnešní uspěchané době, a že opravdu stojí za to hodit plastovou lahev do správného kontejneru. Že bychom si měli vždy pořádně rozmyslet, jestli opravdu kupujeme věci, které potřebujeme, a není to jen slevový rozmar. A co je hlavní, že bychom měli být šťastní v tom, co nám život právě poskytuje a nehonit se za něčím, co nepotřebujeme.
Kromě zajímavých přednášek k poslechu bylo možné si na místě zakoupit ve stáncích produkty různě spojené s tématem festivalu a s životním prostředím, jako třeba kovová brčka, látkové plenky firmy Děláme do plen, módní produkty malých podnikatelů, nebo si prohlédnout stánek Reduca o bezobalovém životě. Probíhal také workshop výroby pytlíků ze záclon a k dispozici byl i bazárek oblečení, které přinesli studenti univerzity.
Plastová pohroma
Přednášející o plastech, jejich výrobě, využití i recyklaci, vyvrátili návštěvníkům některé „plastové“ mýty. Odsuzování plastů jako takových připadalo totiž i zástupci Ministerstva životního prostředí Vladislavu Smržovi trochu přehnané. „Co se týče recyklace, jsme na tom v rámci Evropské unie v naší zemi statisticky velmi dobře. Držíme se na předních příčkách, pravidelně třídí odpad asi 70 procent obyvatel. V roce 2016 jsme dokonce obsadili první místo v žebříčku,“ popsal Smrž statistiky České republiky.
Marek Koutný z Ústavu inženýrství ochrany životního prostředí zase přiblížil návštěvníkům rozdíly v plastech, jejich výrobu i otázku bioplastů. Všichni tři řečníci zabývající se plasty se shodli na tom, že nejhorší z plastových obalů je právě bioplast. Ten se totiž tváří velmi ekologicky, ale přitom jsou tyto obaly nákladnější a složitější na výrobu, tedy dražší i při koupi samotného produktu, a hlavně – nedají se recyklovat a nejsou rozložitelné. Pokud tedy v ruce vítězoslavně držíte obal z bioplastu, hoďte ho do směsného odpadu, protože nikde jinde neuspěje.
„Všichni bojují proti jednorázovým plastům, v poslední době je marketingově hodně sdílené téma salátové okurky a jejího plastového obalu. Chceme mít okurky k dispozici dvanáct měsíců v roce, tak musí být zabalené, aby vydržely cestu z Afriky, protože v ochranném obalu neprobíhá oxidace, vypařování vody. Pokud bychom okurky chtěli bez obalu, není to problém. Budeme je mít k dispozici v letní sezóně třeba dva nebo tři měsíce v roce,“ řekl Ivo Benda, zástupce výrobců plastových obalů firmy Greiner. Větším, nebo minimálně stejně tak závažným problémem je podle něj food waste, tedy plýtvání jídlem, kdy je na zemi vyhozeno přibližně 1,3 miliardy tun potravin za rok.
Chceme všechno, chceme toho hodně a chceme to hned
„Kolik máte ve své skříni oblečení, které jste na sobě měli jednou, dvakrát?“ ptala se Romana Tomášková, která přišla představit projekt Fashion Revolution. Jedná se o módní revoluci, která se snaží rozšířit povědomí o tom, jak funguje módní průmysl a jaké jsou negativní dopady jeho fungování. Podpora malých podnikatelů s módou je vhodná nejenom pro ně jako pro podnik, ale oblečení je kvalitnější, vydrží dlouho a také je originální. „Nejlepší je nakupovat s rozvahou, uvědomit si, zda oblečení opravdu využiji a jsem schopná ho sladit se zbytkem svého šatníku. Proč mít plný šatník věcí, které nenosím nebo nejdou zkombinovat, když je tady možnost mít pár kousků, které můžu sladit dohromady?“ dodává.
Blok přednášek pak zakončil psycholog Dalibor Špok, který zajímavou cestou přiblížil problematiku konzumního života. Popsal totiž filozofii štěstí, kterou spousta z nás žije, a poskytl tak návštěvníkům na cestu domů něco inspirativního k zamyšlení: „Domníváme se, že čím víc věcí nebo peněz budeme mít, tím šťastnější budeme. Ovšem takto se můžeme honit donekonečna a nebudeme nacházet to štěstí, po kterém toužíme. Měli bychom si uvědomit, že štěstí nepřichází z venku, ale musíme ho najít uvnitř sebe. Radovat se z života, který máme a nehonit se za představami.“
Autor. Karolína Krhutová
Neplýtvej, neplýtvej, jinak se z toho zblázníš… Naštěstí existuje stále více lidí i celých společností usilujících o maximální využití čehokoli. Včera jsme například psali o zbytkoládě, která dává potravinám druhou šanci.
