O hrdinech druhé světové války se neustále mluví, nejčastěji se však jedná právě o hrdiny, nikoliv o hrdinky. To ale neznamená, že žádné hrdinky nebyly. Naopak, bylo jich mnoho a zapomínat by se na ně rozhodně nemělo. Jednou z řady neohrožených žen byla také Irena Sendler.
Irena Sendler se narodila 15. února 1910 ve Varšavě do rodiny lékaře. Když byla dítě, hrávala si často s dětmi otcových pacientů, kteří byli nejčastěji židovského původu. Během takových pravidelných setkávání se proto velmi brzy naučila židovský jazyk jidiš. Když o svého otce v sedmi letech přišla, židovská obec jí za poskytnuté služby jejího otce nabídla, že jí do dospělosti budou finančně podporovat. Její matka to ale odmítla.
Studovala pedagogiku na Varšavské univerzitě, ale kvůli protestům proti tzv. lavicovému ghettu (razítko ve studentském indexu označovalo původ studentů, podle kterého museli sedět na přednáškách, pozn. red.) byla vyloučena. Studium ukončila až těsně před válkou. Irena bohužel nemohla jako učitelka najít práci, takže začala pracovat jako účetní na varšavském magistrálu, kde začala její odbojářská činnost. Když Němci zakázali Židům poskytovat sociální pomoc, právě ona a ostatní zaměstnanci magistrálu utvořili skupinu, která i přes přísný zákaz zařídila podporu některých židovských rodin.
Uzavření varšavského ghetta umožnilo, aby Irena svou pomoc ještě více rozšířila. S falešnou propustkou zdravotnického personálu pravidelně navštěvovala ghetto a pašovala do něj léky a potraviny. Začala také postupně z ghetta odvádět děti a hledala pro ně úkryt.
Psal se rok 1942 a Irena se stala vedoucí dětského oddělení Żegoty a činnost se ještě rozrostla. Byla definitivně rozhodnuta zachránit všechny děti z ghetta před jistou smrtí. Začala obcházet rodiny a díky své dobré pověsti a znalosti jidiš je dokázala přemluvit, aby jí byly děti vydány a ona je mohla odvést. Způsoby přepravy dětí byly různé, buďto se děti převážely uspané v rakvích a vydávané za mrtvé, nebo byly odváženy ukryté v odpadcích. Postupně si získala i podporu katolické církve a děti byly nejprve ukrývány v kostelech a klášterech. Aby se děti nenašly, byla jim zároveň změněna identita.
Bohužel všechno nešlo úplně hladce. Roku 1943 byla Irena zatčena gestapem, ale ani přes opakované mučení nic neprozradila. Byla odsouzena k smrti, ale Żegota podplatila dozorce a Ireně se povedlo utéci. Do spisu bylo zaznamenáno, že byla popravena a Irena tak mohla dále pomáhat se zachraňování dětí.
Díky této inspirativní ženě bylo zachráněno přes 2500 dětí, což je mnohem víc, než kolik jich zachránil sir Winton (660 dětí). Ani po válce ale neměla Irena klid. Při nástupu komunismu v Polsku se opět stala nežádoucí osobou kvůli své činnosti za války, členství v Żegotě a účasti při Varšavském povstání.
Roku 1965 jí byl udělen titul Spravedlivá mezi národy, ale komunistický režim jí nedovolil vyjet do Izraele, kam byla pozvána a kde získala roku 1991 čestné občanství. Svůj strom v Aleji spravedlivých mohla zasadit až roku 1993. O deset let později, dne 10. října obdržela také nejvyšší polské vyznamenání Řád bílého orla a následující rok byla dokonce nominována na Nobelovu cenu za mír.
Tato žena, která světu ukázala svou vnitřní sílu a mimořádné hodnoty osobního přístupu proti zlu, umřela roku 2008 po dlouhém boji na zápal plic.
Autor: Kateřina Baťková
