Byl výjimečný, měl přezdívku „Šéf“. Dne dvacátého šestého ledna 2020 by své sedmdesáté narozeniny oslavil jedenáctinásobný medailista z mistrovství světa, dvojnásobný medailista z olympijských her, trenér zlaté party z Nagana a jedna z nejoriginálnějších postav českého, potažmo československého hokeje – Ivan Hlinka. Těch se ale bohužel nedočkal.
Hráčská kariéra
I když se narodil v Mostě, navždy bude patřit do Litvínova. Zde také v šesti letech udělal své první hokejové krůčky. V černo-žlutém dresu také jako šestnáctiletý nakouknul do nejvyšší československé ligy a již v pouhých dvaceti letech dostal na hruď kapitánské céčko.
To ale nebyla jediná meta, které v tomto nízkém věku dosáhl. Ivan Hlinka byl totiž v roce 1970 trenérem Vladimírem Kostkou poprvé povolán do národního týmu. V následujících letech se zúčastnil jedenácti světových šampionátů, z nichž na každém získal medaili. Tu nejcennější – zlatou – si na krk pověsil hned třikrát. Jednalo se o domácí turnaj v Praze v roce 1972, poté o šampionát 1976 v polských Katovicích a o rok později ve Vídni. Dále má Ivan ve své sbírce pět stříber a tři bronzy.
A protože se samozřejmě konaly i olympijské hry, účastnil se dvou. V roce 1972 se v japonském Sapporu podílel na československém bronzu a o čtyři roky později pomohl vybojovat stříbro.
Mezi léty 1977 a 1980 nosil Ivan kapitánské céčko na své hrudi i v národním týmu. V roce 1978 zvítězil v prestižní anketě Zlatá hokejka.
V roce 1981 bylo Ivanovi umožněno legálně odejít do zahraničí. A jeho kroky zamířily do NHL, konkrétně do týmu Vancouver Canucks. Zde odehrál dvě sezóny, během kterých si na své konto připsal 137 odehraných zápasů, 42 vstřelených branek a 81 asistencí.
A hned v první zámořské sezóně si mohl sáhnout na trofej nejcennější – Stanley Cup. Bohužel, tehdy stál Vancouveru v cestě tým New York Islanders, který v sérii zvítězil 4:0 a získal svůj druhý Stanley Cup v historii. „Ostrované“ byli zrovna uprostřed své skvělé jízdy, kdy slavnou NHL ovládli čtyřikrát v řadě. V sezóně následující vypadl jeho tým již v semifinále Smytheovy divize. Podlehl Calgary 3:1 na zápasy.
Ve svých třiatřiceti letech v NHL skončil a přesunul se do Švýcarska, konkrétně do týmu EV Zug. Tam strávil další dvě sezóny a následně se vrátil zpět domů, do Litvínova. Zde v roce 1987 ukončil svou aktivní sportovní kariéru.
Trenérská kariéra
Jedna úspěšná kariéra sice skončila, hned na to se ale rozběhla nová. Po krátkých epizodách v Litvínově a německém Freiburgu se Hlinka v roce 1991 chopil tehdy ještě československé reprezentace a hned další rok vybojoval dva bronzy. Jeden z domácího mistrovství světa druhý z olympiády ve francouzském Les Allues.
O rok později převzal nově vzniklou českou reprezentaci a na mistrovství světa v Německu s ní cestu za bronzem zopakoval. Po následném neúspěchu (sedmé místo v Itálii 1994) přenechal své místo Luďku Bukačovi.
Po „zlaté Vídni“ v roce 1996 se ale na trenérské místo vrátil a zůstal na něm až do února 2000. V tomto mezidobí tým dovedl ke dvěma bronzům a jednomu zlatu na světovém šampionátu, ale hlavně byl u zrodu největšího úspěchu v české historii – zlatu na olympijském turnaji v Naganu, na kterém poprvé v historii hráli i ti nejlepší hráči z NHL. Na tyto okamžiky snad nikdo nikdy nezapomene, stejně jako na následné velkolepé oslavy, ke které patřila i velice netradiční tisková konference na pražském Žofíně (ke zhlédnutí ZDE).
Poté si Ivan Hlinka připsal jedno velké prvenství. Jako první (a zatím i poslední) Evropan v historii se stal hlavním trenérem klubu NHL. Jeho angažmá v Pittsburghu ale příliš dlouho nevydrželo. Po čtyřech zápasech (a zároveň porážkách) byl vedením klubu odvolán.
Po nevydařeném zámořském působení se pak vrátil zpět k reprezentaci, tentokrát v roli generálního manažera. Po sedmém místě na olympiádě 2002 v Salt Lake City si odskočil na jednu sezónu do ruského Omsku. Ve stejném roce byl také uveden do síně slávy IIHF.
Trpký konec
V květnu 2004 podepsal Hlinka smlouvu na další dva roky u kormidla českého nároďáku. Ještě před první reprezentační akcí, kterou měl být Světový pohár, se mu ale stala osudnou srpnová autonehoda. V pondělí šestnáctého, den po udílení Zlaté hokejky v Karlových Varech, sedl do svého automobilu a zamířil do svého oblíbeného golfového resortu. Bohužel tam ale nedojel. Asi v půlce cesty se totiž srazil s protijedoucí dodávkou. Při vyprošťování byl sice ještě při vědomí a komunikoval. V nemocnici se ovšem projevila jeho těžká zranění v oblasti hrudníku a došlo k zástavě srdce.
Nyní je už této tragédii přes patnáct let. Na Ivana Hlinku budou jistě vzpomínat generace hráčů i hokejových fanoušků jako na skvělého hráče, trenéra a kamaráda.
Autor: David Kubatík
Foto: idnes.cz, ivan.hlinka.sweb.cz, reprehokej.cz, sport.aktualne.cz isport.blesk.cz
