Střídá chlapy jako kalhotky. Viděla jsi, co má dneska na sobě? Proč se trochu nenamaluje? Proč je tak namalovaná? Na co si hraje? Ta teda přibrala. Vypadá jako anorektička. Drahé ženy, ruku na srdce – vyjadřujete se takto o své kolegyni v práci, spolužačce nebo třeba o ženě, která bývala vaší kamarádkou? Drahé ženy, kolikrát jste od jiné obdržely podobnou poznámku?
Kolikrát vás během života zamrzelo, naštvalo, že se k vám jiná zachovala ošklivě, hodnotila vás, aniž by vás znala, a kolikrát jste vy udělaly to samé? Dovolím si říct, že čísla se nedopočítáte. Zato se vám určitě vybavil moment, kdy jste si řekly: „Proč?“
A proč se ptám i já. Proč bychom se o jiných ženách měly takto bavit? Žijeme v mužském světě. Není to můj výmysl, je to jednoduše fakt. Na většině vedoucích pozicích jsou muži, v politice je to taky tak a muž nám i vládne. Být ženou není mnohdy lehké a musíme často přeskočit spoustu překážek. Tak proč bychom si my ženy ještě k tomu všemu měly navzájem házet klacky pod nohy? Nechci moralizovat, ani kázat, ale nebylo by nám lépe, kdybychom táhly za jeden provaz?
Mrchy a včelí královny
Určitě jste se už s včelí královnou potkaly. Je to žena působící sebevědomě, vše, co má, si vydřela a ostré lokty jí rozhodně nechybí. Ostatní ženy vnímá jako konkurenci, zachází s nimi hůř než s muži. Možná je to právě vaše šéfová, možná jste to vy. Možná je ta druhá mrcha a možná jste ta mrcha právě vy. Můžeme si za mrchy a včelí královny samy? Můžou za ně média? Být mrchou je přece lepší. Mrchy to maj lehčí. Nebo ne?
Nevím jak vy, ale já už jsem z mrch unavená. Jsem unavená z toho, že se nám cpe do hlav, abychom měly ostré lokty a že cesta přes mrtvoly je ta správná. Jde to i jinak. Být ohleduplná a slušná ve světě, kde mnozí hledí hlavně na sebe, vyžaduje spoustu síly. Není to tedy slabost. A i v tomto případě platí, že sklidíme, co zasejeme.
Miluji sebe, tebe ne
Sebeláska je v ženském světě velmi trendy téma, snad ze všech stran slyšíme: „Mluv o sobě hezky.“ a „Měj se ráda.“ A ano, možná opravdu musíme prvně milovat samy sebe, abychom mohly milovat druhé. Ale nemusíme se přece všichni milovat. Stačí, když se k sobě budeme chovat s úctou a respektem. Možná právě tohle by se mělo šířit o trochu víc.
Drahé ženy (a nejen ženy), mám přání, možná dost naivní. Mám přání, abychom se k sobě chovali slušně a s respektem. Mám přání, abychom přestali soudit druhé, když jsme neušli ani míli v jejich botách.
Autorka: Kristýna Krejčí
Foto: pixabay.com
