Péče o osobu postiženou Alzheimerovou chorobou je v její pokročilé fázi velikou zátěží. Jen v roce 2020 se v České republice očekává 183 tisíc takto nemocných osob. Pomoc pečovatelům proto poskytují různá zařízení, mezi kterými je i nezisková organizace Pamatováček. V Olomouci je pod jednou střechou spojena sociální a zdravotní péče. Osoby s Alzheimerovou chorobou mohou využít denních aktivit, během kterých mohou trénovat paměť. Pečovatelům a všem zasaženým touto problematikou poskytuje Pamatováček také odborné poradenské služby.
Z jaké iniciativy společnost Pamatováček vznikla?
Pamatováček je obecně prospěšná společnost a vznikla na popud pana doktora Jiřího Podivínského, neurologa a geriatra. Předpokládal, že osob s potíží s pamětí bude přibývat a bude narůstat potřeba takových zařízení, jako je Pamatováček. Nabízíme odborné sociální poradenství, které poskytujeme od roku 2004. Pokud je potřeba poradit, nasměrovat nebo povzbudit v otázkách, které se týkají poruch paměti. Druhou službou je denní stacionář, který provozujeme již od roku 2009 a ten je zaměřen na péči o osoby, které mají potíže s pamětí.
Jaký typ klientů využívá služeb stacionáře? Přihlásí se sami nebo je přihlásí rodinný příslušník, který se o ně nemůže přes den starat?
Většinou přijdou žádat o službu rodinní pečující, protože nezřídka se stává, že klient již nedokáže přijít sám a o potížích hovořit.
Jaké aktivity v rámci denního stacionáře s klienty Pamatováčku
podnikáte?
Provádíme cílené trénování paměti, a to kolektivně či individuálně. Jsou to reminiscenční terapie (vzpomínkové – pozn. red.), orientace v realitě, jaký je rok, období, měsíc, den, hodina. Dále s klienty nacvičujeme sebeobsluhu, to je příprava svačiny, stolování apod. Také procvičujeme jemnou motoriku, třeba navlékáním nití nebo korálků. Součástí programu je i ergoterapie, pracujeme na zahradě nebo pečeme s dopomocí. Je toho ale víc, pet terapie, procházky…
Vedle přímé péče o osoby postižené Alzheimerovou chorobou poskytujete i poradenství pro pečovatele. Kdo všechno může služby využít a jak takové osobě pomůžete?
V rámci odborného sociálního poradenství pořádáme tzv. „odpolední čaje“, ty jsou určené rodinným pečujícím. Navštívit je ale může i kdokoliv z široké veřejnosti, koho problematika zajímá nebo se ho osobně dotýká. Jsou to tzv. svépomocné skupiny, na kterých si mezi sebou účastníci předávají poznatky a zkušenosti. Vzájemně se psychicky podporují a vědí, že podobné starosti mají i ti druzí a nejsou v tom sami. Většinou je přítomen i klinický psycholog, který poradí, když je potřeba.
Může se o osobu postiženou Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence starat každý? Zvládne to každý?
Máme zkušenost, že většina rodinných příslušníků, ať jsou to životní partneři nebo děti, mají snahu se postarat. Dnešní doba nabízí poměrně slušné možnosti, jak se o nemoci něco dozvědět. O problému se hovoří, píše, radí v médiích, jsou i různé tištěné edukační materiály. Erudované společnosti, jako je Česká alzheimerovská společnost nabízí na svých webových stránkách rady. Ale skutečnost je taková, že kdo nezažije, netuší, jak náročná péče je. V pokročilém stádiu se jedná o 24hodinovou obtížnou péči, takže se stává, že pečujícím dochází síly. Jsou vyčerpaní a vyhoření, dostávají se kolikrát do slepé uličky a hledají pomoc. Proto je nutné včas vyhledat ambulantní formu pomoci, případně nějaká pobytová zařízení, která jim s péčí pomohou. To, že přestanou situaci zvládat není žádná ostuda, protože péče je skutečně náročná.
Co osoby, které nemají přístup k ambulantní péči? Třeba bydlí na venkově a tam žádné zařízení není.
Může se stát, pokud jsou v nějaké odlehlejší vesnici, že spádové zařízení je, ale mají to třeba z ruky. Ale myslím, že dnes pomoc dohledatelná určitě je. Fungují terénní služby. Když není poblíž zařízení, kde by člověk mohl vyhledat pomoc, může zkusit najít nějaké vzdálenější sociální nebo zdravotní pracoviště, kde mu poradí.
Jak poznám, že někdo (nebo já) trpí Alzheimerovou chorobou? Jaká jsou varovná znamení?
Potíže s pamětí jsou záludné v tom, že začínají třeba jenom drobnými výpadky a na ty není brán moc zřetel. Dochází k situaci, kde si je osoba vědoma, že něco úplně neklape, ale sama sobě namlouvá nebo předstírá, že se nic neděje. Potom dochází většinou k prohlubování potíží, k nárůstu příznaků, kterých si všimne i blízké okolí. A až potom nastává zásadní moment, vyhledání odborné pomoci.
Příznaky jsou třeba častější zapomínání schůzek, jmen, nějakých akcí. Obtíže s rozhodováním, potíže s řešením úkolů. Člověk má nějaký recept, vařil vepřo knedlo zelo a najednou začne tápat a úplně neví. Opětovné opakování dotazů a potom i dezorientace v prostoru je špatně. Obecně je to tak, že přestává fungovat krátkodobá paměť, kdy si člověk nepamatuje, co měl na snídani nebo k obědu. A dlouhodobá paměť je zachována déle, pamatuje si, kdo ho učil na základní škole.
Když mám teda podezření, že někdo blízký (nebo já) má problém s pamětí, kam mám zajít? Protože to hned nemusí být Alzheimerova choroba…
Nemusí být úplně jednoduché okamžité zhodnocení zdravotního stavu. Po celé republice probíhají testy paměti na kontaktních místech České alzheimerovské společnosti. Test trvá zhruba hodinu formou otázek a odpovědí. Je poskytován zdarma. Po ukončení je okamžitě vyhodnocen. A dotazovaný dostane zpětnou vazbu, jak uspěl. Na základě výsledků buď sdělíme, že test dopadl uspokojivě a není třeba žádného dalšího vyšetření nebo doporučíme návštěvu specialisty. Což je psychiatr, neurolog nebo geriatr. Lékař provede komplexní vyšetření. V každém případě je důležité, tak jako u každé jiné choroby, nemoc podchytit včas.
Když mi to někdo potvrdí, jde potom ten postup něčím zpomalit?
Symptomy nemoci byly popsány už v roce 1906 neuropatologem Aloisem Alzheimerem, ale choroba ani dnes není vyléčitelná. Je ale léčitelná. Tak jako u každé nemoci, je kladen důraz na včasnou diagnostiku a nastavení léčby, což je v rukou lékaře specialisty. Je-li zahájena terapie v časném stádiu choroby a člověk je zamedikovaný, dokážeme výrazně posunout progresi nemoci. A hlavně, včasnou léčbou dokážeme prodloužit období soběstačnosti nemocného.
Ale co když si nemocná osoba odmítá ze začátku připustit, že by měla nějaký problém? Jak mám toho člověka nenásilně přimět, aby s tím něco dělal?
Je to docela časté, bohužel. Něco takového je velmi obtížné, přimět nemocného ke spolupráci, pokud to zatvrzele odmítá. Pokud nemocný nemá zájem spolupracovat a přijmout fakt, že má nějaký zdravotní problém, tak se můžeme snažit ze všech sil, ale budeme odmítáni. V případě, že je nemoc pokročilá a osoba je bez pomoci nebezpečná i sama sobě se doporučuje situaci řešit omezením způsobilosti k právním úkonům. Z toho plyne, že je stanoven nějaký opatrovník, blízká osoba. Ten má následně víc možností rozhodnout, jak nemocnému pomoci.
Jaký máte režim v době epidemie koronaviru?
Režim je v současné době omezený, na základě nařízení vlády mají denní stacionáře zákaz poskytovat službu. Děláme to tak, že alespoň radíme po telefonu, odpovídáme na otázky týkající se sociální problematiky. Speciálně na problematiku demencí reagujeme na čísle 732 452 596.
Autor: Lea Schellongová
Foto: pamatovacek.cz
