Atmosféru legendárního festivalu Woodstock mohli Olomoučané zažít na vlastní kůži ve středu 6. března v kulturním centru Variace. Akce dle slov organizátorů nabídla uměleckou koláž v podobě vystavených obrazů, koncertů několika kapel, autorských čtení i dalších programů, které společně vytvořily nezapomenutelný večer všem příchozím hippies.
Za doprovodu silného větru mířím Horním náměstím k průchodu, kde se skrývá vchod do podniku Variace. Zatím jsem neměla příležitost tento prostor navštívit a jsem plná očekávání. Hlavou mi víří všechny informace a znalosti, které o Woodstocku mám. Díky programu i designu propagačních materiálů akce se těším na velkolepý zážitek v pořádném undergroundu.
Jelikož v mém mozku neexistuje žádný orientační smysl, počítám, že se cestou do neznámého prostředí ztratím. Organizátoři však připravili různé plakátky a šipky, díky kterým s lehkostí na duši sbíhám schody a úspěšně nalézám sklepní podnik Variace. U vstupu mě vítá trojice v barevných hippie kostýmech. Zaplatím vstupné sto dvacet korun, nechám si dát na ruku náramek a poslouchám organizační pokyny.
V očích samé umění a barvy
Po vstupu mě zaujme krásná výzdoba v podobě květin a světýlek. Na stěnách visí obrazy několika umělců, které si se zájmem prohlížím. Prostor Variace je líbezným bludištěm, dnes díky organizátorům proměněné v chrám umění. Zamířím k baru, udělám několik prvních fotografií a rozhlížím se kolem sebe. Na akci jsem zamířila sama, ale vím, že potkám spoustu známých, na které se už těším. Dorazilo zatím pár nedočkavců, ale během několika minut se prostory zalidní. Už po první hodině od otevření Variace zažívá třetí ročník Olomouckého Woodstocku úspěch a má naplněnou kapacitu. Ta se během večera ještě několikrát navýší.
Prodírám se davem barevných šatů a jdu na průzkum všeho, co jednotlivé kouty podniku skrývají. Každý doprovodný program má svůj plácek, který návštěvníky láká k dobrodružství. Na jednom si můžou nechat zaplést dredy, v další části je připravené malování na obličej a vedle toho koutek brněnské tatérky, na sociálních sítích známou pod jménem @mamka.nic.nevi. Bojuji s myšlenkou nechat si nějaký nový kousek udělat, ale rozhodnu se přijít později. V průběhu večera je však o tetování ohromný zájem, takže to nestihnu a osud rozhodne za mě.
Začínáme za 3…2…1…
Do zahájení zbývá několik posledních minut, které si krátím prohlížením vystavených obrazů. Nejsem malíř, ale několik kreseb ke mně záhadným způsobem promlouvá. Na Olomouckém Woodstocku svá díla vystavilo několik umělců, každý soubor obrazů je osobitý a v jiném stylu.
„Mám tu výstavu svých devíti nejnovějších kreseb, které jsou spojené s Olomoucí. Smyslem je přilákat nové fanoušky k mé práci. Zároveň je možnost si díla koupit – jedna kresba stojí tři sta korun,” říká mi Terezie Tomková, jedna z malířek. Ke své umělecké dráze ještě dodává: „Snažím se být aktivní na sociálních sítích, ale je to docela uzavřený kruh umělců, takže vystupuji na různých výstavách nebo společných sympóziích, například se spolužáky.”
Policejní uniformy v barevném davu
A pak to přijde. Poslední vteřiny před zahájením se ozve divoký hvizd píšťalek a hlasitý výkřik: „Co se to tady děje?! Chci vidět občanské průkazy všech přítomných. Máte u sebe nějaké nepovolené látky? Ukažte mi tašku!” Policejní embargo dvou četníků vbíhá do davu, který se po sobě vyděšeně a nechápavě ohlíží. Nejdřív mi srdce vyletí až do krku, ale pak mi to dojde a začnu se potutelně šklebit. I další lidé kolem mě pochopí, že dvojice je součástí připraveného programu.
„Policejní embargo je tentokrát úplnou novinkou. Mám pocit, že se celá akce pořád posouvá. Letos je nově přidané divadelní zahájení, které se proplete celým večerem. Tenhle ročník je jakousi uměleckou koláží a policisté jsou takovými průvodci toho večera,” osvětluje mi hlavní organizátorka Eliška Dvořáková.
Dvojici policistů tvoří mladý muž a slečna a já rychle zjišťuji, že mají vytvářet kombinaci „zlého a hodného poldy”. Autoritativně kontrolují přítomné, zapojují je do hry a postupně se dostávají až k pódiu. V davu se najednou zjeví mladík a skanduje: „ACAB!”. Nadšený dav hipíků se k němu postupně přidává a uvolňuje mu místo. A tak nastupuje první umělec se svým autorským čtením – Felix Triste alias Jakub Olbert. „Je to moje první vystoupení v olomoucké otevřené společnosti. Doufám, že podám dobrý výkon. Jsem trochu nervózní, ale myslím si, že tahle akce je formovaná zábavně a uvolněně, takže se těším. Připravil jsem si trochu odlehčenější a humornější výstup,” prozradil mi Jakub před svým výkonem, který rozproudil diváky a započal nezapomenutelný večer.
Bohatý program pro všechny hippies
Po Jakubově básnění přichází na řadu kapela Rave in a Grave, kterou sice neznám, ale kombinací několika žánrů a líbezného zvuku houslí mě donutí k vlnění do rytmu. Večer pokračuje v dynamickém tempu. Jednotliví autoři se střídají s různorodými kapelami a každý svým vystoupením předává něco svého. Mezi návštěvníky panuje uvolněná a příjemná atmosféra, kterou si náramně užívám. Shledávám se i s několika přáteli a dovoluji si té divoké a undergroundové zábavě naplno propadnout. Jak se ručičky na hodinkách řítí vstříc noci, objevuje se skutečná síla Woodstocku. Lidé odhazují své zábrany, u baru se tvoří dlouhé fronty a všichni si mezi sebou vyměňují mír a lásku přesně tak, jak to dělali hippies.
Ani policejní embargo uvolněné atmosféře kolem neodolá. „Postupem večera přecházíme na stranu hippies, kterým na začátku nadáváme. Uvolňujeme se, pozvolna měníme kostýmy a přidáváme se k té panující zábavě,” vysvětluje mi herečka v roli hodné policistky Kateřina Řezáčová. Policejní embargo vnímám jako zajímavou a interaktivní přidanou hodnotu, která doplňuje pravou podstatu Woodstocku. Zajímá mě, jak probíhala komunikace herců s návštěvníky. „Někteří nám skutečně ukazovali občanky. Nebyli vyloženě vyděšení, ale přistupovali na tu hru a interakci diváka a aktéra. Na druhou stranu postupem času docházelo k tomu, že se mě lidé ptali, jestli jsem pornoherečka. Z prvotního respektu, který jsme na začátku měli, to přešlo do fáze, kdy se nás lidi ptali, jestli se budeme svlékat,” dodává Kateřina se smíchem.
Underground v celé své kráse
Na řadu přichází další vystupující, a tím je Jiří Žák. V poezii ostřílený Jiří dává spolu s několika kolegy v rámci projektu Domácí Básnění hlas novým a neznámým autorům, proto oceňuje snahu Olomouckého Woodstocku zařadit do programu i takové umělce. „Festival dává příležitost i začínajícím autorům nebo umělcům, kteří chtějí vyzkoušet něco nového, což třeba i pro mě dnes je trochu divočina,” uznává Jiří a vysvětluje mi: „Pro dnešní večer jsem si připravil dvojí program, takové dvě koblihy. Jedna bude klidnější, poetičtější a lyrická a druhá se přiblíží k rapu.”
Jiří skutečně dvě koblihy na pódium přináší a během svého divočejšího partu rozehřívá publikum, teď už nadšeně výskající a skandující do rytmu jeho veršů. Započíná tak divoké řádění davu, které pokračuje až do výstupu kapely Hele. Než se naději, uskakuji před lidmi, co uprostřed parketu rozjeli pogo, a chytám se první osoby, na kterou narazím. Když se můj obličej nesetká s podlahou, dovolím si průzkum. A pochopím pravé kouzlo Woodstocku. Nehledě na okolnosti si všichni přítomní užívají každou minutu. Dokonce i zarytý milovník vážné hudby divoce kýve do rytmu kytar a bicích. Spojuje nás láska k umění a odhodlání urvat si z večera naprosté maximum.
Aniž bych předstírala překvapení, odcházím z Variace v ranních hodinách. Odnáším si skvělý zážitek z akce, která nemá obdoby. Milovala jsem každou vteřinu (dokonce i ty, kdy se objevil hlad, což znamená kompletní proměnu mé osobnosti). Třetí ročník Olomouckého Woodstocku sklidil obrovský úspěch. Tleskám organizátorům a jejich skvělým nápadům. Z akce, kterou jedna z organizátorek Rozálie Kotková se spolužáky před lety připravila k pasování tehdejších prváků speciální pedagogiky, se stává tradice. „Nejde tolik o konkrétní bod programu, ale celkovou atmosféru festivalu,” vysvětluje Rozálie.
A právě zmíněná atmosféra Olomouckého Woodstocku je důvodem mého úsměvu i toho, pokud se v příštích dnech zjevím na přednášce s květinami ve vlasech a vytetovaným symbolem míru.
Autor: Andrea Mašíčková
Pokud vás zajímá, co dalšího můžete zažít v Olomouci a jejím okolí, přečtěte si také reportáž z degustace českých lihovin firmy TŌSH Distillery.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Andrea Mašíčková
