Tento článek není o tom, abyste změnili své přesvědčení a začali v osud věřit. Poukazuje jen na to, jak je dobré vnímat svět kolem sebe, a že vlastně všechno zlé je vždy k něčemu dobré.
Představte si, že se najednou dostanete do těžké životní situace. Ať už se jedná o problémy v práci, ve škole, v rodině či ve vztahu. Stane se vám něco, co nečekáte a ani čekat nechcete. Připadáte si zbyteční a naštvaní na celý svět. Jediné, co vám tzv. zbude, je nějak se s tím smířit a poprat. Ale jak?
Je to vlastně úplně jednoduché. Stačí pouhá jedna věta, a to, že se to tak stát mělo. Každá životní situace vás vždy posune dopředu. Paradoxně ty špatné, smutné a těžké situace vás dopředu posunou nepředstavitelnou rychlostí. Každý člověk, kterého ve svém životě potkáte, je váš učitel. Učitel na cestě, po které každý z nás kráčí. Učitel, který měl přijít, aby nám něco předvedl. Aby nám dokázal, že toto není ta správná cesta a ukázal nám tu, po které máme dál jít.
Možná si teď stále myslíte, že nemám pravdu, a že celý váš život je pouhý slet událostí. Já říkám, že osud v našem životě hraje velkou roli. Často jsme za to na něj naštvaní. Říkáme si, proč nás vystavuje takovým situacím, ze kterých si nemůžeme odnést nic dobrého. My si ale právě z nich odneseme vždy jen to nejlepší.
A tak, pokud se vám v životě stane něco špatného, vzpomeňte si na toto: Člověk nemůže být v životě pořád jen šťastný. Nemůže pořád svítit jen slunce, ale musí také občas zapršet. Lidé ale nesmí brát déšť jako něco špatného, protože má v životě také svou důležitou roli.
Všechno na světě má svůj smysl. Všechno se děje z nějakého důvodu. A tak se vracím k původní otázce: Osud – přítel či ten, kdo nám zavaří? Na to už si můžete odpovědět sami, protože, jak už jsem zmínila, všechno zlé je k něčemu dobré.
Autor: Radka Kmochová