Pokud jste se už někdy vydali do Českého Těšína, zřejmě jste zaznamenali, že velká část zdejších občanů mezi sebou hovoří v polském jazyce nebo pro tento region charakteristickým nářečím „po naszymu“. Toto město bylo původně součástí Cieszyna, města, které se rozdělilo po první světové válce mezi Polsko a Československo. Český Těšín je nejen výjimečný tím, že se zde nachází jediné gymnázium v Česku vyučující polským jazykem, ale pyšní se také jediným divadlem v naší zemi, které má pod jednou střechou hned tři umělecké scény. Právě jedna z nich nedávno slavila své sedmdesáté narozeniny.
První říjnové dny se v Českém Těšíně nesly ve slavnostním duchu. Nejen díky divadelnímu festivalu Bez Hranic, kvůli kterému se sjeli umělci z různých zákoutí do jednoho místa, ale především z důvodu slavnosti Polské scény působící v Českém Těšíně krásných sedmdesát let. Diváci mohli během dvou týdnů v rámci festivalu zhlédnout různorodé inscenace, být součástí diskuzí s tvůrci, obdivovat umělecká díla a nostalgicky si zavzpomínat nad fotografiemi Wiesława Przeczka.
V sobotu devátého října se v odpoledních hodinách v Těšínském divadle zhostil šéf Polské scény Bogdan Kokotek slavnostního zahájení výstavy zobrazující nostalgické střípky z divadelních inscenací, které se na jeho prknech zrodily. Následně se vybraní hosté přemístili se sklenkou bílého vína do nově zrekonstruovaného studia B52, ve kterém byl promítán dokument o samotném divadle. Během promítání snímku se v divadelním sále pomalu, ale jistě zaplňovala sedadla diváky. V osmnáct hodin se na scéně v záři reflektorů objevil ředitel divadla Petr Kracik, který srdečně přivítal všechny přítomné a zahájil premiéru inscenace Balladyna, polské klasiky známého autora Juliusze Słowackého v režii Bogdana Kokotka. Mnozí byli k tomuto klasickému dramatu skeptičtí, ale během první přestávky se nedaly přehlédnout spokojené výrazy publika.
„Balladyna byla skvělá. Bylo vidět, že se realizátoři snažili vytvořit inscenaci, která opravdu oslaví Polskou scénu. Ida Trzcińska (herečka ztvárňující hlavní postavu, pozn. red.) sice občas nervozitou vypadla z role, ale jinak si s Balladynou vyhrála a vytvořila takovou vznešenou zrůdu,“ říká divačka Magdaléna Bilková.
S uklánějícími se herci následoval nekonečný potlesk, poté vyčerpávající děkovačka a na divadelních prknech se vyměňovali vážení přátelé této instituce jako na páse. Prvním gratulantem byl právě sám ředitel Kracik, který vystoupil s povzbuzujícími slovy. Celý proslov založil na zázraku zrození Polské scény a síle jejího přežití, dojal jím nejednoho diváka v sále. „Největším zázrakem jsou právě diváci…,“ dodal na závěr Kracik.
Následně vystoupila na scéně Izabella Wołłejko-Chwastowicz, která působí jako generální konzul Polské republiky v Ostravě, a předala kytici nejstarší herečce Halině Pasekové. Také přečetla dopis, v němž polský prezident Andrzej Duda blahopřál Polské scéně k jubileu. Pokračovalo se předáváním čestných odznaků Zasloužilé o polskou kulturu, které udělil ministr kultury Piotr Gliński šesti hercům.
Po všech těch krásných slovech se přítomní přemístili do salónku, kde již čekal bohatý raut. V přátelské atmosféře se symbolicky zazpívala píseň Sto lat. V Těšínském divadle se oslavovalo do pozdních hodin a druhý den ráno se pokračovalo stále ve slavnostním duchu u společné snídaně.
Autor: Izabela Waclawková
O dalším divadle, které se nachází rovněž v rázovitém Moravskoslezském kraji, jsme také psali ZDE. Přečtěte si, jak Divadlo Mír přežívalo v době lockdownu.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Marian Siedlaczek, www.zwrot.cz
