Dánsko je v celosvětovém měřítku zemí spíše malou. V otázkách ochrany klimatu si ale nastavilo laťku velmi vysoko. Někdo by řekl, že se jedná o pouhou kapku v oceánu a že jejich snažení tedy nemá smysl. V dokumentárním filmu režisérky Phie Amboové 70/30 se ale dozvíme, že dánská přísná opatření a ambiciózní cíle sice zásadním způsobem neovlivní změnu klimatu jako takovou, ale mohou se stát vzorem pro okolní státy, a tím ke skutečné změně k lepšímu přispět.
Proč film nese název 70/30? Jedná se o dvě velmi významná čísla. V roce 2019 se v Dánsku začalo mluvit o akutní potřebě zavést novou legislativu v otázce ochrany klimatu. A v návaznosti na to vznikl plán na snížení emisí skleníkových plynů o 70 % do roku 2030. V první chvíli se plán jevil jako absolutně nereálný, postupem času se ale dočkal podoby zákona, který je závazný jak pro současnou vládu, tak pro ty budoucí.
Dokument sleduje zákulisí vzniku tohoto unikátního klimatického zákona, a to hned z několika úhlů pohledu. Prostor ve snímku dostali jak čelní političtí představitelé, tak mladí aktivisté z hnutí Fridays For Future, kteří požadovali systémové změny v dánském přístupu k ochraně klimatu. Právě tato mladá generace se nebála kvůli klimatu vyjít do ulic a podobně jako v dalších zemích se jí povedlo z hrozeb plynoucích ze změn klimatu udělat celospolečenské téma. Záběry z demonstrací za klima jsou plné silných emocí, které mladí Dáni v souvislosti s aktuální situací prožívají. Ozývají se provolání jako: „Jsme zklamaní z toho, jak je generace našich rodičů vůči změnám klimatu laxní!“ nebo bojovnější „Je to náš společný boj, je na čase začít jednat!“
Kromě samotného děje dokumentu bylo zajímavé sledovat také to, nakolik se liší Dánsko a Česká republika v tom, kolik žen se věnuje politice a tématům s ní spojeným. V celém snímku se totiž vyskytovaly téměř pouze ženské postavy, jediným mužským zástupcem byl ministr klimatu a energetiky Dan Jørgensen. Atmosféra z politického prostředí je méně emotivní než ta v ulicích mezi aktivisty, ale ani dánským političkám a politikům nechybí odhodlání dělat velké změny. Důkazem může být už jen skutečnost, že klimatický zákon byl po ročním vyjednávání opravdu přijat.
Snímek je neobvyklý také tím, že se v něm neobjevují opozitní názory. Skoro to vypadá, že v Dánsku není nikdo, kdo o změně klimatu pochybuje nebo důsledky těchto změn zlehčuje. Podle režisérky Amboové to ale byl záměr. „V Dánsku jsou dvě pravicové parlamentní strany, které odmítají změnu klimatu. Zastupují ale tak málo lidí, že nedávala smysl se jim věnovat. Navíc je jasné, že my jako lidé nemáme rádi změny. Ve chvíli, kdy by se v dokumentu objevily i hlasy odmítačů změny klimatu, pro spoustu lidí by to představovalo argument pro to nic nedělat a o klima se dále nezajímat. A to já nechtěla. Chtěla jsem říkat věci tak, jak jsou,“ říká Amboová. Kvůli tomuto kontroverznímu rozhodnutí natočit de facto nevyvážený film snímek odmítla odvysílat dánská veřejnoprávní televize a režisérka přišla o značkou finanční částku, přesto toho nelituje.
Poslední minuty filmu jsou nadějné – ministrovi klimatu a energetiky se podařilo vyjednat zákaz vydávání nových povolenek na těžbu ropy a zemního plynu v Severním moři. A přestože se ukazuje, že cesta od ambiciózního plánu k realizaci je trnitá, sama režisérka Amboová nepochybuje o tom, že se cíl 70/30 povede splnit. Je potřeba přesvědčit společnost o tom, že finance, které se na ochranu klimatu spotřebují a o které Dánsko kvůli omezení těžby přijde, jsou dobře investované peníze. Jde totiž o budoucnost našich dětí. Rozhodujeme o tom, jaký život budou žít.
Autor: Anna Weidenhöferová
Festival Jeden svět nabízí celou řadu silných snímků odkazujících na aktuální problematiku. Přečtěte si recenzi filmu F@ck This Job, který pojednává o cenzuře ruských médií.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: pixabay.com, jedensvet.cz
