Na začátku, kdy jsem začala cvičit jógu, jsem od ní čekala jen pár jednoduchých cviků na protažení. Možná trochu uvolnění zad, zklidnění dechu a klidnější spánek. Netušila jsem ale, že si mě jóga získá úplně jinak — tichou schopností zpomalit a naslouchat. Nejen tělu, ale i myšlenkám a pocitům. Postupně jsem si začala všímat, že jóga není jen o fyzických pozicích, ale o celém způsobu, jakým přistupujeme sami k sobě. Učila mě odkládat tlak na výkon a místo toho přijímat každý den takový, jaký je.
Uvolnění fyzického napětí
Na začátku to bylo hlavně o těle. Chtěla jsem ulevit ztuhlým zádům a bolestem ramen, které jsem si vyseděla u počítače nad učením a prací. Nešlo mi o nic duchovního, jen o úlevu od nepříjemného napětí.
První lekce byla plná neznámých pohybů, ale také prvního uvědomění. Stačilo pár pomalých nádechů a výdechů, jemné protažení do stran, jednoduché pozice na uvolnění páteře a já poprvé cítila, jak mé tělo začíná povolovat. Jako kdyby všechna ta tíha ze zad pomalu sklouzávala na podložku.
Jóga mě naučila, že i zdánlivě malé pohyby mohou mít obrovskou sílu. Uvolnění šíje, otevření hrudníku nebo jen vědomé protažení nohou přináší pocit lehkosti, který se rozlévá celým tělem. Najednou jsem cítila, že se v těle zase „bydlí“ příjemněji. Že tělo nepotřebuje složité cviky, ale pravidelnou péči a jemné naslouchání.
Zklidnění mysli a snížení stresu
Jakmile si tělo zvyklo na pohyb a napětí povolilo, začala jsem vnímat i další, možná ještě důležitější proměnu, a to změnu ve své mysli. Najednou jsem při cvičení zažívala chvíle, kdy se dech zpomalil natolik, že jsem měla pocit, jako by se celý svět kolem mě ztišil. Když se zklidní dech, zklidní se i myšlenky. Zatímco dřív jsem měla hlavu plnou úkolů, plánů a starostí, najednou jsem dokázala být jen tady a teď. Cítit, jak dýchám, vnímat, jak se tělo pohybuje, a nic jiného v tu chvíli neřešit. Jóga se stala místem, kde jsem mohla odložit všechny tíživé myšlenky. Postupně jsem zjistila, že tato schopnost „vydechnout“ nepatří jen na podložku. Začala jsem ji přenášet i do běžného života. Když cítím, že se dostávám do stresu, stačí mi připomenout si dech — a věci se začnou zdát méně neúnosné. Lépe spím, méně se nechávám pohltit úzkostí a místo spirály negativních myšlenek hledám v sobě lehkost.
Přirozené zpomalení životního tempa
Jedním z největších darů, které mi jóga přinesla, je schopnost zpomalit. Nejen během cvičení, ale i ve všedních dnech. Zatímco dřív jsem neustále měla pocit, že něco musím stihnout, dokončit nebo vyřešit, dnes už si mnohem víc dovoluji zastavit se. Jóga mě naučila, že zpomalení není slabost, ale volba. Že v pomalých okamžicích se někdy ukrývá největší síla. Začala jsem si víc všímat drobných radostí. Třeba když pomalu usrkávám šálek teplého čaje, procházím se bez cíle, nebo když si jen tak sednu k oknu a pozoruji svět venku. Někdy je zpomalení tak jednoduché — jen si dovolit dýchat a vnímat přítomnost. Tato schopnost zpomalit se začala nenápadně prolínat do všech mých dní. Najednou už nepotřebuji mít všechno naplánované, umím nechat věci plynout. A právě v těch chvílích se rodí největší klid a pocit svobody.
Podpora sebepoznání a seberozvoje
Jóga mě naučila ještě něco hlubšího. Podívat se sama do sebe. Přestat se honit za výsledky a místo toho naslouchat, co opravdu potřebuji.
Každá lekce jógy mi dnes připomíná, že nejde o výkon ani o to, jak hluboko se dostanu v nějaké pozici. Jde o setkání se sebou samotnou.
Učím se respektovat hranice svého těla i mysli. Někdy potřebuji aktivní pohyb, jindy jen tiše ležet a dýchat. Jóga mě přivedla k větší vděčnosti. Za tělo, které mě nese, i za chvíle, kdy se mohu opravdu uvolnit.
Postupně se i moje vnímání sebe samé změnilo. Přestala jsem na sebe tolik tlačit, začala jsem být k sobě laskavější. A zjistila jsem, že největší síla není v tom být vždy „dokonalá“ a výkonná, ale v tom, když si dovolím být zranitelná, nedokonalá a opravdová. Sebepoznání se pro mě stalo cestou k větší lehkosti a vnitřní svobodě. Už vím, že péče o duši je stejně důležitá jako ta fyzická, a že i drobné vědomé zastavení může být tím největším darem.
Závěr
Dnes už pro mě jóga není jen o tom, jestli zvládnu určitý cvik nebo jak vypadám na podložce. Je to spíš o tom, jestli umím vnímat svůj dech, jak se cítím ve svém těle a jestli jsem schopná být tady a teď. Jóga mě naučila něco, co považuji za jednu z nejdůležitějších dovedností v životě, a to schopnost zpomalit, zastavit se a s laskavostí naslouchat sobě samé. Je to tichá cesta k sobě. Cesta, která nikdy nekončí. A právě v tom je možná její největší krása.
Autorka: Tereza Kovářová
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Věděli jste, že jógu nemusíte cvičit sami? Jaké to je, když se k vám při józe přidají šťeňata, si můžete přečíst v našem článku od redaktorky Karolíny.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Fotky: Chelsea Gates, Eneko Uruñuela, Dane Wetton
