Kdo si počká, ten se dočká. Po dlouhých devíti letech se na turnaji mezinárodních týmů sešli nejlepší světoví hokejisté, a i když na 4 Nations Face-Off chybělo spoustu kvalitních hráčů v čele s Davidem Pastrňákem, čekání určitě stálo za to. Jak říká sama organizující NHL, byla to jen malá ochutnávka toho, co se chystá do budoucna. A tento malý dortík chutnal úplně všem, fanouškům, novinářům a zejména hráčům. Ti ukázali, že moc rádi nastupují ve svém národním dresu a že si ho chtějí navléct mnohem častěji. Tuto možnost by měli v blízké době znovu dostat, navíc by neměly chybět ani české hvězdy!
Líbí se vám to? Tak si na nějakou dobu nechte zajít chuť
Psal se rok 2016 a ještě před začátkem sezóny v zámoří se fanoušci po celém světě těšili na třetí a prozatím poslední ročník Světového poháru. Tam se ukázaly kromě tradičních hokejových velmocí i dva uměle vytvořené týmy, tým Evropy a tým Severní Ameriky do 23 let, který tehdy táhli třeba Connor McDavid nebo Auston Matthews, nyní jedni z nejlepších hráčů v NHL. Dohromady to dělalo osm týmů a byla to opravdu skvělá podívaná. Do Toronta dorazila úplně všechna hokejová esa a i díky umělým týmům to bavilo opravdu všechny. Triumf si nakonec připsala Kanada, která jen tak tak ve finále zdolala výběr Evropy. Potom se všichni poplácali po ramenech, protože to bylo opravdu super.
A najednou ticho po pěšině. NHL se zavřelo ve své severoamerické bublině a hráči neměli prakticky žádnou možnost reprezentovat své země na největších mezinárodních turnajích. Jednou z mála možností byla účast na mistrovství světa, které se pravidelně koná v květnu, ale aby sem hráči mohli vycestovat, nesměl jejich tým dojít daleko ve vyřazovací části NHL. Navíc hráči byli po celé sezóně unavení, často zranění, kvůli čemuž se jim na mistrovství světa, které je navíc v Americe považováno za druhořadý turnaj, moc nechtělo.
Mezitím ještě dvakrát proběhly zimní olympijské hry, na kterých by v žádném případě ti nejlepší hráči neměli chybět. Olympiáda je přece jen opravdu prestižní událostí, protože se koná jen jednou za čtyři roky. I přesto si NHL vždy našla nějakou výmluvu, aby se nemusela přerušovat regulérní sezóna, protože když by se přerušila, NHL by si nemělo jak namastit kapsy. To vadilo fanouškům, olympijskému výboru a nejvíce hráčům, kteří opravdu rádi reprezentují svou rodnou zemi. Bohužel se s tím nedalo nic dělat a muselo se hrát bez nich.
Díky tomu se alespoň urodily dva neuvěřitelné příběhy, které by bez absence těch nejlepších prakticky nebyly možné. V roce 2018 Německo senzačně dokráčelo až do finále olympiády a o zisk zlata přišlo až pár sekund před koncem. V roce 2022 zase šokovali Slováci, kteří vybojovali bronz. Celkově je to ale škoda, protože když hokej srovnáme třeba s fotbalem, je to výsměch. Teď nebudu rozebírat olympiádu, kde to má fotbal také komplikované, ale narážím hlavně na mistrovství světa a případně mistrovství Evropy. Na tyto události se hráči neskutečně těší, protože je to často vrchol jejich kariéry, navíc se díky tomu spojí všichni fotbaloví fanoušci světa. V hokeji se naopak zraky všech světových fanoušků ubírají k jednomu turnaji jen málokdy, snad jen během olympiády. V Americe totiž nikoho nezajímá mistrovství světa seniorů, u nás zase tolik nejedou boje o Stanley Cup.
Když na začátku února 2024 ohlásil komisionář NHL Gary Bettman, že se chystá 4 Nations Face-Off, všichni byli nadšení. A navíc krátce nato přišlo prohlášení, že se NHL chce domluvit na účasti svých hráčů na zimních olympijských hrách v Miláně v roce 2026! Fanoušci se najednou ocitli v sedmém nebi, a to naprosto po právu. Dokázal to právě proběhlý turnaj 4 Nations Face-Off, který přinesl momenty, které všem hokejovým fanatikům tak dlouho scházely.
I bez Čechů to stálo za to
4 Nations Face-Off měl svá úskalí zejména pro evropské a snad nejvíce pro české fanoušky. Většina zápasů totiž začínala v pozdních nočních hodinách, navíc Češi opravdu hlasitě reptali, že mezi hokejovou smetánku nebyli přizváni. Když se ale na důvody nepozvání českého nároďáku podíváme bez emocí, dává to bohužel dokonalý smysl. Na turnaj totiž mohli nastoupit jen hráči z NHL a těch českých tam už moc není. Největší kámen úrazu nastává v defenzivě, v nejlepší lize světa letos nastoupili jen čtyři čeští beci. A když by soupisku mohl doplnit někdo z nižších amerických soutěží, případně evropských, už by to nesplňovalo slogan NHL, který lákal primárně na to, že se spolu utkají ti nejlepší. Ano, Češi jsou mistři světa, ale v Americe to nemá moc velkou váhu. A my to musíme překousnout.
Turnaj jsme tedy mohli sledovat jen jako nestranní diváci, ale i přesto jsme se bavili. Já se teda bavil. Osobně jsem byl tak natěšený, že na úvodní zápas mezi Kanadou a Švédskem, který začínal ve dvě hodiny ráno, jsem musel zůstat vzhůru, a rozhodně jsem nelitoval. Hned v prvních minutách jsme totiž byli svědky souhry, která ještě před nedávnem byla nepředstavitelná. Kanada šla do přesilovky ve složení Connor McDavid (nejlepší hráč současnosti), Cale Makar (nejlepší obránce současnosti), Sidney Crosby (největší hrající legenda současnosti), Nathan MacKinnon (aktuálně nejproduktivnější hráč NHL) a Sam Reinhart (vítěz loňskému ročníku NHL). A takovou formaci prostě nemůžete ubránit. Švédové inkasovali už po jedenácti sekundách oslabení po nadpozemské kombinaci zakončené MacKinnonem. V ten moment mi spadla čelist a já si vychutnával úžasnou podívanou i bez českých hráčů.
Úplně největší zábavu přinášely bitvy mezi USA a Kanadou, mezi kterými panuje odvěká rivalita a víceméně od počátku bylo jasné, že si to tyto týmy rozdají ve finále, protože Finové a Švédi nemohli výrazně konkurovat kvůli menší kvalitě svých hráčů. V jejich prvním vzájemném střetnutí ve skupině ukázaly obrovské nasazení všech hokejistů tři bitky během prvních deseti vteřin zápasu, do kterých se samozřejmě zapojili bráchové Tkachukovi, dva největší provokatéři v NHL. Tento zápas nakonec dopadl vítězstvím USA, které triumfovaly výsledkem 3:1. V bráně Američanů zářil Connor Hellebuyck, nejlepší brankář současnosti.
Zápasy Švédů a Finů tak kvalitní sice nebyly, ale i tak fanoušci sledovali nadstandardní hokej, který dlouho neviděli. Finsko mělo papírově nejslabší soupisku na turnaji, ale i přesto nadělalo soupeřům velké potíže, a dokonce v duelu severských bratrů zdolalo Švédsko po prodloužení. Nejvíce zazářil Mikael Granlund, který se stal nejlepším střelcem turnaje společně s Nathanem MacKinnonem. Švédi v konečném součtu snad nejvíce zklamali, ale nakonec se mohli radovat alespoň z vítězství nad USA, které ale hrály v oslabené sestavě vzhledem k tomu, že už měly jistotu postupu do finále.
Před samotným finále nebylo vůbec jasné, jestli zvítězí Kanada nebo USA. Největší zápas všech dob, jak se tomuto střetnutí v zámoří začalo přezdívat, měl velmi napínavou zápletku. Kanada šla do vedení, Američané pak dokonali obrat, ale Kanaďané poměrně rychle vyrovnali. Zápas tak nakonec musel jít do prodloužení, kde mohlo rozhodnout jediné zaváhání, a tak se při sledování nejlepších hráčů planety tajil dech. No a kdo jiný to mohl rozhodnout než Connor McDavid. Kanaďané propukli v obrovskou radost, Američané naopak smutnili. Nejvíce jsem ale ocenil to, že hráči tento mezinárodní turnaj opravdu prožívali a nechali na ledě úplně všechno, což poslední dobou nebyl úplně trend.
Budoucnost je velmi slibná
Poměrně rychle to uteklo, NHL už se zase rozjelo a na 4 Nations Face-off se brzy zapomeneme. Dobrou zprávou ale je, že nejlepší hráče světa znovu uvidíme v národních dresech už za chvíli. Konkrétně za rok, kdy ty největší hokejové borce uvidíme po dvanácti letech na olympiádě v Miláně. Za Čechy tak opět nastoupí naše největší hvězdy Martin Nečas a David Pastrňák, v bráně se budeme moci těšit třeba na pražského hrdinu Lukáše Dostála. Kvalitou sice stále nepřekonáme výběry Kanady, USA nebo Švédska, ale všichni moc dobře víme, co se stalo v Naganu a třeba se nám to podaří zopakovat.
NHL navíc ještě před úvodním buly 4 Nations Face-Off oznámilo, že má v plánu začít znovu realizovat Světové poháry. Ty by se měly pravidelně konat každé dva roky na střídačku s olympiádou, což znamená, že bychom se celkově čtvrtého ročníku měli dočkat v roce 2028. „Mezinárodní soutěžení za účasti nejlepších hokejistů je pro naše hráče velice důležité. Touha reprezentovat své země je v jejich DNA a fanoušci to milují,“ uvedl komisař NHL Gary Bettman. Pro české fanoušky je také dobrou zprávou, že se konečně počítá s českou reprezentací. Turnaje by se mělo zúčastnit minimálně osm národních týmů a neměly by se vytvářet umělé týmy, jak tomu bylo v roce 2016.
Mezinárodní turnaje nejlepších jsou konečně zpátky, bejby! Doufejme, že NHL tato chuť pro pořádání reprezentačních turnajů vydrží co nejdéle, protože už jenom 4 Nations Face-Off dokázal, jak chtěné takové zápasy jsou mezi fanoušky. Jasně, pokud si na sledování nejlepších hráčů v národním dresu zvykneme, už to tak úspěšný koncept být nemusí. Ve světě hokeje se ale žádné větší zápasy už uskutečnit nedají a doufám, že takových duelů dostaneme co nejvíce. Teď už jenom doufat, že se někdy zadaří i českým hokejistům, ať můžeme fandit všichni společně stejně jako během Nagana!
Autor: Lukáš Mihal
A teď něco z českého hokeje – přečtěte si o mistrovství světa hráčů do 20 let.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: NHL, Wikipedia, Livesport, olympic.ca
Foto: NHL, Ben Jackson, NoVa Caps, IIHF, Clutch Points, Eric Bolte
