Dnes si připomínáme Den lidských práv. Valné shromáždění OSN jej poprvé vyhlásilo 10. prosince roku 1950, protože ve stejný den, jen o dva roky dříve, byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Tento nezávazný dokument obsahuje mimo jiné elementární články, jakými jsou například rovnost před zákonem, právo na svobodu myšlení či projevu a především to nejzákladnější – právo na život…
Podle některých právních teoretiků nabylo toto prohlášení závaznosti jako právní obyčej. Podle jiných tento dokument závazný není, přesto je všeobecně přijímán a důležitost mu dala jeho všeobecná akceptace. Československo bylo odpůrcem přijetí této deklarace a v hlasování o jejím přijetí se zdrželo. Komunistický režim, který se tehdy dostal k moci, totiž neměl na dodržování lidských práv žádný zájem. Důležitost přijetí tohoto dokumentu se ukázala až později, kdy byl především pro československé disidenty a další odvážné vlastence nosným bodem, kterým se mohli dovolat z něho vyplývajících práv, a upozornit tak komunistický režim na to, že jsou práva a svobody občanům Československa a celého východního bloku upírána.
Preambule deklarace zní:
U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku…
Autorem tohoto textu je francouzský právník René Cassin, kterému za sepsání tohoto textu norský Nobelův výbor udělil v roce 1968 Nobelovu cenu míru. Respekt k lidským právům ve světě a jejich podpora by měla být politikou každého státu. Je však dobré si právě v tento den připomenout, že i tak základní práva, jakými jsou prosté právo na život, právo na osobní bezpečnost a svobodu, či právo na zdraví a vzdělání, nejsou v některých zemích samozřejmostí, a že je potřeba tato práva nadále chránit a prosazovat.
Autor: Václav Ágh
Foto: wikipedia.org