Proč se studenti neučí o roce 1968 ani o 17. listopadu? Proč většina lidí zná historii z filmů, které mají k realitě daleko? A jak může špatně vedená výuka ovlivnit celou společnost? Martin Zdráhal je student pedagogiky na Masarykově univerzitě a působí na Instagramu jako „Budoucí učitel dějepisu“. V rozhovoru vysvětluje, jak k dějepisu přišel a proč chce učit jinak.
Kde se vzala tvoje láska k dějepisu?
Asi tu byla vždycky. Už jako dítě jsem měl rád dinosaury, kosmonauty nebo rytíře – prostě takové to klučičí nadšení. Když jsem později přemýšlel, co bych chtěl v životě dělat, uvědomil jsem si, že všechna tahle témata propojuje historie. Řekl jsem si tedy: „Aha, všechno se to spojuje v historii. Proč se tomu nevěnovat naplno?“
Proč učitel dějepisu a ne rovnou historik?
Přišlo mi to užitečnější. Učitel dějepisu má ve společnosti podle mě mnohem větší dopad než historik, který často publikuje do odborných časopisů – ty si běžný člověk nepřečte. Právě učitelé, kteří se průběžně vzdělávají, mohou tyto poznatky předávat dál dětem. Nechci tím shazovat roli historiků – jsou to špičkoví odborníci a díky nim můžeme my učitelé pracovat s kvalitními zdroji.
Souvisí to i s tím, že jsem měl na nižším gymplu učitelku, která mi nesedla. Tehdy jsem si uvědomil, že chci být učitel – nejen „z trucu“, ale i proto, že to chci dělat lépe. Každý si na učitele stěžuje, ale málokdo si řekne: „Budu to dělat líp než Vy.“ Já jsem si to řekl.
Jaké je tvé oblíbené historické období?
Rozhodně napoleonské. Studuji napoleoniku a bakalářskou práci jsem psal o jezdectvu napoleonských válek. V poslední době jsem se ale posunul k tématu informačních válek a hybridních hrozeb z pohledu využívání historie. Historie je totiž obrovský nástroj – dá se využít k propagandě i manipulaci veřejnosti. Tomu se bude věnovat i moje diplomová práce.
Loni vyšel v kinech film Napoleon od Ridleyho Scotta. Viděl jsi ho?
Bohužel ano. Jako někdo, kdo o napoleonských válkách hodně četl a psal, bych nechtěl, aby si lidé představovali Napoleona tak, jak jej film vykresluje. Nejde jen o historické nepřesnosti, ale i o bitevní mechaniky, které nedávají smysl. Třeba scéna, kde Napoleon přihlíží popravě Marie Antoinetty, je nesmysl – ale to ještě člověk překousne. Horší je celkové pojetí filmu, které Napoleona líčí jako „podpantofláka“, malého Korsičana s velkými činy, ale malým sebevědomím. Buďme upřímní: většina lidí vnímá historii spíš podle filmů, románů a internetu než podle knih, které nikdo nečte. Pokud budou vznikat podobné filmy, vizualizace historie se neposouvá dobrým směrem. Jako učitel dějepisu bych tento film studentům nedoporučil.
A existují filmy, které bys naopak doporučil?
Ano. Například Království nebeské. Je sice historicky značně nepřesné, ale je to skvělý film. Podobně i Poslední samuraj.
Kdy vznikla myšlenka tvého instagramového profilu?
Během pandemie. Učil jsem se v té dvě na maturitu a, dovolím si říct, dějepis jsem měl dostatečně naučený. Začal jsem se nudit, tak jsem se rozhodl, že budu pomáhat v přípravě ostatním. Tehdy byly populární maturitní profily, které nabízely otázky za peníze. Já jsem chtěl nabídnout obsah zdarma. Vznikl profil s materiály k maturitě a na vysoké škole se postupně proměnil v to, co je dnes.
Máš ohlasy od studentů a učitelů?
Ano, spoustu. Hodně studentů mi píše hlavně kvůli obsahu o moderních dějinách, protože se k nim ve škole nedostali. My jsme třeba nestihli ani rok 1968 nebo 17. listopad. Tahle situace se sice zlepšuje, ale pořád to není ideální. Ozývají se i učitelé – třeba na praxi na základní škole za mnou přišla učitelka a říkala, že mě žáci znají, a pochválila mou práci. Samozřejmě jsou i tací, kteří mají potřebu tvrdit, že „to bylo jinak“. Když jsem přidal seznam obětí komunismu v Československu, ozvali se lidé, že tomu nerozumím. Těmto komentářům se ale nevyhne nikdo.
Jsi spokojený s výukou dějepisu na školách? Co bys změnil?
Je tu rozhodně co zlepšovat. Přichází mnoho mladých učitelů a výuka se postupně modernizuje. Je to lepší než před deseti lety – tehdy byl problém vůbec stihnout dojít za druhou světovou válku. Dnes je trendem badatelská výuka, která je za mě super: studenti sami formulují hypotézy, kladou otázky, sbírají informace a vyvozují závěry. U nás je to stále spíš experiment, zatímco na Západě je běžnější. Klasická frontální výuka by ale neměla zmizet – spíše ji vhodně doplňovat. Lidé, kteří chodili do školy v 90. letech, často hodnotí současný dějepis podle tehdejších zkušeností. Jenže dnešní výuka je úplně jiná a komplexnější.
Někteří tvrdí, že by se měl zkrátit pravěk a starověk a více se věnovat moderním dějinám. Souhlasíš?
Rozhodně ano. Obvykle je první ročník věnovaný pravěku a starověku, druhý středověku, třetí novověku až do první světové války a čtvrtý moderním dějinám. Na papíře to vypadá dobře, ale prakticky se ve čtvrtém ročníku probere druhá světová válka – a konec. Klíčová je historická gramotnost: chápat souvislosti, různé interpretace a to, že dějiny lze snadno zneužít. Není to jen o tom, kolik hodin věnujeme moderním dějinám. Typickým příkladem nedostatečné historické gramotnosti je situace, kdy jsem se na jedné vzdělávací konferenci zeptal plného sálu: „Proč vznikla první světová válka?“ – a přihlásily se čtyři ruce.
Jak funguje systém osnov a RVP?
Od roku 2007 už neexistují osnovy. Ministerstvo vydává RVP – rámcový vzdělávací program, který stanovuje, co by si žák měl z výuky odnést. Neurčuje ale, co přesně a jak učit. To už je na školách, které na jeho základě vytvářejí vlastní ŠVP – školní vzdělávací program.
Jaké máš plány se svým profilem?
V souvislosti s 17. listopadem jsem pozvaný na besedu na hranické gymnázium a také na Korzo Národní. Hodně také spolupracuje s Ministerstvem školstvím – post k 17. listopadu bude vycházet ve spolupráci s nimi. Jinak chci pokračovat ve stejné práci – vidím, že to má smysl. Oslovují mě agentury, protože edukativní profily s dobrým poměrem sledujících a reakcí jsou vzácné.
Jaká je role učitele dějepisu?
Učíme žáky, aby reagovali, když vidí šikanu – protože přihlížet znamená souhlasit s agresorem. To platí i v mezinárodním měřítku nebo v běžném životě. Do dějepisu také přinášíme hodnoty. Existuje pojem „výchova demokratického občana“, který je součástí kurikula. Žáci by si měli odnést hodnotový základ – ne jen výčet událostí. Můžeme celý rok tvrdit, že Češi byli jen oběti dějin, nebo si můžeme přiznat, že za část věcí neseme odpovědnost sami.
Kdyby sis měl stoupnout na náměstí a něco lidem říct, co by to bylo?
Zajímejte se o věci kolem sebe. Zajímejte se o veřejné dění. Učte se z historie – a hledejte analogie. Pokud odmítneme jakékoli historické podobnosti se současností, usneme na vavřínech a z minulosti se nepoučíme.
Autorka: Veronika Hubálková
Editorka: Klára Šipulová
Chcete oslavit 17. listopad a nevíte jak? Aplikace SmartGuide přináší speciální listopadovou trasu, kterou si můžete tento významný den připomenout.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: Martin Zdráhal
Fotografie: archiv Martina Zdráhala, budouci.ucitel.dejepisu (Instagram)
