Byl to nadaný student, který měl celý život před sebou. Jeho cestu ale zkřížila zákeřná nemoc. Byly mu dány jen dva roky života, ale Stephen Hawking tu byl mnohem déle, a to až do letošního roku, kdy ve svých 76 letech zemřel a dostal se do nebe. Mezi hvězdy, které tolik miloval.
Stephen Hawking – muž, který se narodil 8. ledna roku 1942 v Oxfordu rodičům Frankovi a Isobel Hawkingovým. V tento den samozřejmě nikdo netušil, že na svět přišel budoucí významný vědec.
Pokud lze věřit v to, že inteligence se z části dědí, tak Stephen opravdu měl po kom dědit, jeho otec byl totiž výzkumníkem v oboru tropické medicíny. Právě jeho otec měl přání, aby jeho syn šel studovat medicínu, ale mladý Stephen se zajímal spíše o matematiku, fyziku a chemii, a v těchto oborech opravdu vynikal. Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na univerzitu ve svém rodném městě. Ke svému překvapení nebyl pouze přijat, ale získal také studijní stipendium. Na této škole se však nenacházela možnost studovat jeho oblíbenou matematiku, a proto se věnoval fyzice. Byl jedním z nejnadanějších studentů. Stephen sice studoval na prestižní univerzitě, ale stále si s sebou nesl sen o studiu kosmologie na univerzitě Cambridge. Tento sen si v roce 1962 splnil složením zkoušek a roku 1963 mohl se studiem začít. Jeho studium bylo roku 1966 zakončeno napsáním doktorské práce u profesora Denise Sciama nesoucí název „Properties of expanding universes“ za kterou získal titul Ph.D.
Stephen se po svém studiu stal nejprve výzkumníkem a později stálým členem univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Roku 1973 opouští Astronomický institut a přechází do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky, kde až do roku 1979 zastává pozici Lukasiánského profesora matematiky. Pro zajímavost, Lukasiánským profesorem byl v minulosti také slavný vědec Issac Newton.
Stephen byl geniálním fyzikem a není proto divu, že byl držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, a to například britské Královské společnosti, Papežské akademie věd a Národní akademie věd USA.
Už během studia se začala pomalu projevovat jeho nemoc nazývaná amyotrofická laterární skleróza. Tato nemoc napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Nemoc byla mladému Stephenovi diagnostikována v pouhých jednadvaceti letech a byly mu dávány dva roky života. To však naplněno nebylo a Stephen žil mnohem, ale mnohem déle. Jako kdyby Bůh věděl, že si ho k sobě ještě vzít nemůže, že ještě bude pro lidstvo důležitý. Stephen se od roku 1968 mohl pohybovat už pouze za pomoci vozíčku a od roku 1985 byly jeho myšlenky sděleny světu za pomoci speciálně upraveného počítače. Bohužel tato zákeřná nemoc ho zbavila jeho oblíbených zálib. V mládí se rád věnoval jízdě na koni, v Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu.
Zpět k jeho vědecké činnosti. Stephen pracoval na základních zákonech fungování vesmíru. S Rogerem Penrosem dokázal, že Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že čas a prostor má počátek ve velkém třesku a konec v černých dírách. Tyto výsledky dokazují, že je nezbytné sladit obecnou relativitu s kvantovou teorií, dalším významným vědeckým objevem první poloviny 20. století. Jedním z důsledků těchto výzkumů byl také jeho objev, že černé díry by neměly být úplně černé, ale měly by emitovat záření a případně se i postupně zmenšovat, a nakonec zcela zmizet. Dalším je domněnka, že vesmír nemá v pomyslném čase žádný okraj nebo hranice. To by znamenalo, že způsob, jakým vesmír vznikl, je zcela dán vědeckými zákony.
Bylo vydáno mnoho jeho vědeckých publikací, jejichž číslo se pohybuje něco málo ke dvěma stům. Nejenom, že tato díla jsou odborná, ale dají se také částečně označit za populárně-naučné, takže jsou dosti srozumitelné i ne zcela zasvěcenému čtenáři. Těmito díly je například Stručná historie času (A Brief History of Tie), Vesmír v kostce (The Universe in a Nutshell) nebo Ilustrovaná teorie všeho (The Illustrated Theory of Everything).
Liboval si velice v ironii a sarkasmu, takže se velice rád podílel na výstupech v různých televizních hrách a skečích. Fanoušci Startreku tak měli možnost ho zahlédnout ve dvouepizodě „Vpád,“ objevil se také v legendárních kreslených seriálech Simpsonovi a Futurama. Dokonce jeho syntetizovaný hlas je součástí skladeb „Keep Talking“ a „Talkin‘ Hawkin“ od skupiny Pink Floyd.
I přes děsivé onemocnění, které mu dosti zkomplikovalo život, o sobě mluvil jako o „šťastlivci.“ Nejenom proto, že pomalý postup nemoci mu poskytl čas učinit významné objevy, ale také mít „velmi okouzlující rodinu“, kterou velice miloval.
Autor: Kateřina Baťková
