Psycholožka, lektorka jógy a meditace, Barbora Kutá na své přednášce v rámci festivalu Jeden svět řeší otázky týkající se spokojenosti a zachování si klidu v nelehkých situacích. Nacházíme se v době, kdy máme celý svět doslova v kapse. Moderní doba plná technologických zázraků s sebou přináší nespočet možností, díky kterým můžeme mít vše k tomu, abychom byli šťastní a spokojení. Přesto s tím ale zápasíme a opak je často pravdou.
Přicházím k budově Skautského institutu v Olomouci, kde se za pár minut má uskutečnit přednáška Báry Kuté na téma klid v duši. Cestou po schodech do třetího patra přemýšlím, co mám od následující hodiny a půl očekávat a na co se mohu těšit. Vcházím do malé místnosti, kde je bezmála třicet židlí ve třech řadách a ihned mě okouzlí výhled z okna na Dolní náměstí zalité západem slunce. Jak se blíží osmnáctá hodina, místnost se začíná plnit lidmi. V celou už je sál narvaný k prasknutí a organizátoři začínají přinášet další židličky pro nově příchozí. Takovou účast nejspíš nikdo nečekal, včetně mladé sympatické lektorky jógy, která svou přednášku začíná slovy „v dnešní době máme přístup k šílenému množství informací, které náš mozek zkrátka nemá šanci zpracovat. Jsme doslova obklíčeni informacemi z celého světa, které nás zahlcují.“ Jak se s tím ale vyrovnat a naučit pracovat?
Už samotný úvod se mnou dost rezonoval. Je pravda, že moderní technologie nám v mnohém usnadňují život, ale také s sebou přinášejí obrovské výzvy dnešní doby. Tou největší je pro mě rychlost. Dnešní svět nám umožňuje udělat všechno strašně rychle, což je mnohdy super, ale na druhou stranu to také znamená, že je od nás očekáváno, že ty věci budeme stejně rychle dělat a život žít rychle. Umění zpomalit, zastavit a umět si doopravdy odpočinout může být kolikrát nadlidský úkol. Je to dáno tím, že jsme tak moc zvyklí na neustálí přísun informací, který nás zavaluje, že jakmile se zastavíme a má přijít klid, tak je svět najednou nuda.
Uvědomění, že tady a teď není vlastně tak špatně
Jelikož já jsem, co se týče jógy, úplný laik a jógu jsem vždy chápala spíše jako „akrobacii“, nežli něco duchovního. Osmidílná jógová cesta, kterou nám Bára Kutá během přednášky představila a krok za krokem popsala, byla pro mě do té doby a nejspíš i nadále zůstane tajemstvím. V hlavě mi ale utkvěla alespoň závěrečná část této záhadné jógové cesty, o kterou se s vámi nyní podělím.
Žijeme v přítomnosti, ale často se snažíme nějak utéct. Často jsme tak odpojení sami od sebe, že si to ani neuvědomujeme. Například když jdeme po ulici, tak vlastně nejdeme po ulici, protože jsme myslí úplně někde jinde. Analyzujeme, co bylo nebo plánujeme, co teprve bude, zkrátka přemýšlíme o všem možném jen ne o současnosti. Z jedné strany je skvělé, že náš mozek takhle funguje, ale když si představíme, že je to každý den, tak nám tak trochu „skutečný“ život utíká mezi prsty. A o to právě v meditace jde. Spočinout v současném okamžiku. 
Vždy jsem si spíš myslela, že meditace je o tom vypnout a nemyslet a nedokázala jsem pochopit, jak to ti lidé dělají. Žila jsem v představě, že je to o odpočinku, relaxaci, ale ve skutečnosti je to práce a trénování mysli. Skutečným tajemstvím meditace je totiž pozorování přítomného okamžiku, bez toho, abychom se ho snažili nějak měnit nebo ho posuzovali. Což můžeme dělat při jakékoliv aktivitě, v jakémkoliv momentu dne.
Úplnou třešničkou na dortu byla praktická část, tedy vedená meditace, tak aby i úplný laik věděl, co a jak. To mě dovedlo k závěru, že jogín ze mě asi nebude, ale během těch zhruba patnácti minut, co jsem tam tak nehybně seděla se zavřenýma očima a snažila se o něco, čemu se říká meditace. Mi projelo hlavou, že naše pozornost a mysl skutečně slábne, protože jsme neustále ovlivňovaní sociálními médii. Každý den jsme schopni zjistit, co se děje na druhém konci světa. Máme přístup k informacím, které jsou od nás vzdálené tisíce kilometrů, ale které se nás často ani netýkají. Množství informací, které náš mozek musí zpracovávat je mnohem větší než kdykoliv jindy v historii. Už jenom ráno, když vezmeme mobil do ruky, jsme jimi zahlceni. Není divu, že jsme dost často nespokojení, smutní nebo naštvaní. Na světě se děje spousta špatných věcí, které bychom si přáli, aby se neděly a abychom se všichni měli dobře. Ale ani v našem osobním životě se nikdy nemůžeme vyhnout něčemu, co se nám zkrátka nelíbí. Klíčem k úspěchu není nic jednoduššího než naučit se s tím nějak pracovat, hledat nové cesty, anebo se s tím prostě vyrovnat a přijmout to tak, jak to je a být spokojení. Možná se to zdá být naprosto triviální a také že je. My tohle všechno totiž umíme. Umíme být spokojení a žít ten skutečný život, jen se na to s tím, jak se svět zkomplikoval, zapomnělo a někde vytratilo.
Autorka: Kateřina Pirožková
Editorka: Natálie Unarová
Zklidnit svoji duši můžeme mnoha způsoby. Jedním z nich je i využití aplikace VOS.health od českých vývojářů.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: jedensvetolomouc.cz, Kateřina Pirožková
