Dříve poloprázdné kluby vyhrazené zejména pro mladé s kšiltem dozadu. Dnes vyprodaná O2 aréna se špičkovými efekty, plná fanoušků téměř všech generací. Rapová hudba se za posledních deset let proměnila v mainstream a někteří by namítali, že současná hudba pro mladé má s tou před pár lety pramálo společného. Trhání rekordů v poslechovosti, přesycené beaty, zanedbatelná myšlenka v textech nebo vlastní produkty a značky sycených nápojů. Možná právě sledujeme trendy v rapu na několik dalších let.
Spekulovat, kam se bude rap ubírat, jde těžko. Před 10 lety by si Ektor s Dj Wichem neřekli, že budou jejich skladby, tehdy nově vydané desky Tetris, hrát v naplněné O2 aréně, a že ještě další taková show přijde. Stejně tak by si Ben Cristovao v době, kdy vydal skladbu Bomby neřekl, že někdy se svými skladbami vystoupí v pražském Edenu, kam se na show přijde podívat 35 tisíc lidí. Hudba pro mladé válcuje svět hudby, nejen u nás, ale i v zahraničí.
Je faktem, že rap se jen tak nezastaví. Lze očekávat, že čísla porostou, a že mladí posluchači budou čím dál tím víc hladoví po další fresh nové hudbě.
Jak se mění rap, a co se za něj dá ještě považovat?
Mezi komunitou se objevují čím dál větší rozepře o tom, co je, a co není rap. Je Ben Cristovao rapper po tom, co vydal EP s Nik Tendem? Je Calin rapper i přes jeho čím dál více zpívaná alba? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky si musí odpovědět posluchač sám. Dříve výjimka, dnes rappeři častěji zpívají a dělají více melodické písně. Někteří hudební kritici, nebo i starší rappeři, to většinou nepovažují za „pravý rap“. Nejde už totiž rozeznat, jak zní ten „pravý rap“. To nemusí být nutně špatně. Za doby, kdy rap začínal, byl považován za hudbu pro feťáky a lidi, co sprejovali na budovy graffiti. Uzavřená subkultura, která odsuzovala okolní svět a chtěla si vše dělat po svém. Za ten čas se rapová hudba proměnila v mainstream a mnohem více se v dnešní době přizpůsobuje mase.
Ne každý dokáže udržet pozornost u dlouhých skladeb, které jsou doprovázeny pečlivě napsaným a promyšleným textem. Interpreti se proto přibližují většině posluchačů, kteří nedokážou udržet pozornost a svoje skladby výrazně zkracují. Pokud se podíváme na špičku rapperů, málo u kterého najdeme skladbu delší jak 4 minuty. Mimo to je na místě zmínit, že beaty mají větší kontrast (např. v síle zvuku, rytmu, tempa) a gradaci (narůstání napětí, síly zvuku, komplikování rytmu, zvyšování tempa). To zapříčiňuje, že se track neustále mění a posluchač upoutá větší pozornost.
Opakující se texty a fráze
„Ze dna nahoru a zpátky zas dolů.“ To je věta, kterou od Yzomandiase můžete slyšet v několika jeho skladbách. Pokud jste jeden z nejslavnějších interpretů, je těžké posouvat svou hudbu s každým albem výš a výš. Konkrétně v rapu musíte mít vždy alespoň trochu co říct. Reakcí na tento trend je například i názor rappera Resta:
„Rap nemá hranice, no něco by sloka mít měla. Třeba hlavu a patu, možná i ňáký téma, není těžký vopakovat, že nosíš na kapse mega.“
U některých rapperů, kteří jsou na vrcholu už dlouhou dobu, se často stává, že pouze kopírují své předešlé texty a fráze, protože nestíhají zažívat jiné věci. Je to dáno tlakem, který je vytvářen na rappera, aby vydával hudbu.
Žijeme totiž v rychlé době, a pokud si rapper chce udržet posluchače, musí nejlépe každý rok přicházet s novou hudbou, jinak riskuje, že ztratí posluchače. Za rok se toho nemusí tolik stát, a proto se právě spousta interpretů často opakuje. Můžeme si to uvést na dalším příkladu, kterým je Sergei Barracuda. Ten je známý tím, že vydává někdy i dvě desky do roka, víceméně všechny o tom samém, tedy o ženách, penězích, a hlavně o drsném životu na ulici spojeném s dealováním drog. Tyto témata jsou u rapperů velmi častá, a proto se obvykle stává, že album, které je v podstatě o tom samém jako to minulé, je zapomenuto.
Tento problém není u každého rappera a jeho alba, existují mnozí, kteří s každým svým albem vystupují ze stereotypu a přináší pokaždé něco nového. Za zmínění stojí třeba Robin Zoot, Ektor, nebo i Viktor Sheen, tito umělci zpravidla přináší i jiná témata a flow do nových alb, i když vydávají nové desky téměř každý rok.
Značky rapperů, které dobývají trh
V roce 2025 už není rap jen o hudbě – stále více českých a slovenských interpretů buduje kolem svého jména úspěšné značky, které sahají daleko za hranice klasického merche. Jedním z nejvýraznějších příkladů je Calin, který se svým nápojem Popstar Tea ukazuje, jak může rapper úspěšně prorazit i v jiných typech byznysu. Jeho ledový čaj, inspirovaný popovou estetikou a moderním lifestylem, si rychle získal popularitu nejen mezi fanoušky rapu, ale i širší veřejností. Yzomandias, se svým labelem Million+, stále rozšiřují svůj merch na plnohodnotnou streetwearovou značku, která se pravidelně vyprodává během prvních hodin po spuštění nových kolekcí. Separ zase investuje do prémiového alkoholu a rozjel úspěšný podnik s vlastním rumem. Na čerpacích stanicích OMV bylo možné ochutnat takzvaný Sepárok, tedy párek v rohlíku navrhnutý Separem.
Kromě zmíněných jmen se na scéně objevují i noví hráči, kteří se snaží prosadit v různých odvětvích – od kosmetiky, přes doplňky, až po sportovní oblečení. Spojení hudby a podnikání tak pro mnoho rapperů přestává být jen vedlejším projektem a stává se klíčovou součástí jejich kariéry. Tento trend navíc ukazuje, že fanoušci jsou ochotni podpořit své oblíbené interprety nejen streamováním hudby, ale i nákupem produktů, které nesou jejich jméno.
Autor: Eliáš Vinter
Pokud nejste fanoušci domácí tvorby, přečtěte si o té zahraniční, například v článku o návratu skupiny Linkin Park.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Nik Tendo (Spotify), Ektor (Facebook), Rest (Facebook), popstar.cz
