Folklor bývá často vnímán jako součást minulosti – jako soubor zvyků a forem umění, které patří do skanzenu nebo na tradiční slavnosti. V době globalizace, technologického pokroku a kulturní uniformity se však nabízí tato otázka: má folklor v současném světě ještě své místo? Nejde pouze o nostalgické připomínání tradic, zamrznutí na bodě, od kterého se přeci chtě nechtě musíme odklonit. Jde o hlubší fenomén, který formuje kulturní identitu, přenáší hodnoty a zprostředkovává kolektivní paměť. Je tedy na místě zamyslet se nad tím, zda a jak může folklor zůstat relevantní i v digitálním věku.
Když se řeknou tradice, mnoha lidem se vybaví kroje, cimbálová muzika, hody a známější lidové písně. Pro někoho příjemná vzpomínka na dětství či mládí, pro jiného jen kulisa turistických festivalů. Ale má folklor co nabídnout i dnešnímu světu, který se radikálně mění svou modernizací, mezilidskou komunikací a trendy? V době, kdy mizí hranice a kultury se míchají rychleji než kdy dřív, se znovu vrací otázka, co nás dělá jedinečnými. Možná právě folklor – ne jako exponát ze skanzenu, ale jako živá paměť národa a průvodce naší identity.
Význam folkloru pro identitu
Folklor není jen o tom, jak se zúčastníme jednou za uherský rok průvodu během slavností nebo o tom zazpívat si pár polek a táhlic při ochutnávce vín. Pro mnohé je to hluboce zakořeněný projev identity – toho, odkud pocházíme, čeho jsme součástí a co sdílíme s ostatními ze stejných či alespoň podobných končin. Skrze kroje, specifická nářečí, místní zvyky a rituály vypráví folklor příběh daného regionu i národa jako takového.
V globalizovaném světě, kde se kulturní rozdíly často stírají a „domácí“ se mění na „univerzální“, představuje folklor něco jako kotvu – připomínku toho, že jedinečnost má stále svou hodnotu a místo. Udržování lidových tradic může posilovat pocit sounáležitosti nejen s minulostí, ale především s komunitou, v níž žijeme.
Folklor jako nositel hodnot a zkušeností
V lidové slovesnosti – písních, pohádkách, příslovích, říkadlech – se často skrývá víc, než se na první pohled zdá. Nejde jen o zábavu nebo úsměvné
vyprávění, ale o předávání zkušeností, hodnot a etických pravidel, která formovala životy generací před námi.
Když slyšíme od starších generací vyprávět příběhy či si poslechneme píseň, často nejde jen o fikci. Jsou to obrazy lidské povahy, morální kompas, který se formoval ve společnosti bez manuálů, ale s hlubokým citem pro rovnováhu, spravedlnost a smysl pro humor vycházející často ze skutečných situací, které mohou být relevantní i pro dnešní dobu. Obzvlášť pro děti může být folklor jedním z prvních způsobů, jak přirozeně pochopit svět kolem sebe – bez pouček, ale skrze příběh a podání starší generace.
Folklor v moderní podobě
I když se může zdát, že folklor dnes přežívá jen ve folklorních souborech nebo skanzenech, opak je pravdou. Mnohé prvky lidové kultury se v posledních letech vracejí v nových formách: v hudbě, módě, designu, filmové tvorbě i celkové popkultuře. Tradiční hudba se prolíná s elektronickou, rapovou či rockovou scénou, folklorní ornamenty se objevují na přehlídkových molech a kolekcích a nadále se při tvorbě literárních i filmových děl čerpá z tradičních motivů a mytologie.
I sociální sítě se staly překvapivě silným nástrojem pro oživování a sdílení tradic – ať už jde o fungování profilů folklorních složek a oficiálních festivalů na Instagramu či Facebooku, sdílení receptů na tradiční pokrmy a nejrůznější projekty od blogů, online půjčoven a e-shopů zabývající se tradičními oděvy, doplňky a jinými výrobky. To vše svědčí o tom, že folklor nemusí být zakonzervovaný, ale naopak otevřený reinterpretaci a novému životu.
Kritické pohledy a limity folkloru
Na druhé straně není možné přehlížet ani stinné stránky. S rostoucím zájmem o tradice přichází i riziko tzv. přehnaného folklorismu – tedy povrchního, komerčního využívání folkloru bez pochopení jeho smyslu. Lidová kultura se tak může stát pouhou atrakcí pro turisty nebo zbožím pro nostalgický marketing.
Navíc folklor býval v minulosti a i v dnešní době zneužíván jako nástroj k podpoře nacionalismu, komunismu nebo i ke kulturní uzavřenosti. Je důležité si uvědomit, že tradice nejsou neměnné pravdy, ale živé organismy, které je potřeba chápat v historickém a společenském kontextu. Uchovávat je ano – ale nikoliv nekriticky a bez ohledu na vývoj našeho světa, kdy je třeba jisté aklimatizace.
Most mezi minulostí a přítomností utváří cestu do budoucnosti
Folklor není jen vzpomínkou na minulost,
ale i příležitostí k zamyšlení nad tím, kým jsme dnes a co nás utváří. V době, kdy mnozí lidé hledají jistoty a zakořenění, může právě folklor nabídnout pevný bod – bez nutnosti se k němu obracet zpátečnicky.
Tradice nemusí znamenat návrat do minulosti a krok zpět, ale můžou být inspirací pro budoucnost. Pokud je dokážeme chápat jako otevřený příběh, ne jako vitrínu z muzea či něco nereálného pro dnešní svět, mohou i dnes promlouvat k novým generacím a nacházet si své místo v srdcích lidí – ať třeba i prostřednictvím obrazovek či přímo naživo.
Autorka: Anna Sládková
Editorka: Klára Šipulová
Přečtěte si také náš článek o folklorním festivalu Strážnice.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: František Gajovský, Adamcovi, slovacko.cz
