Stále stejné otázky, které znějí spíš jako výčitka než zájem. Mladí lidé často čelí nátlaku ze strany okolí kvůli vztahům, svatbě nebo zakládání rodiny. V naší anketě jsme se jich zeptali, co na to říkají, jak to prožívají a jak se s těmito očekáváními vyrovnávají. Jejich odpovědi ukazují, že společenské normy se sice mění, ale tlak zůstává, jen má jinou podobu a každý se s ním vyrovnává po svém.
Zažil/a jste někdy, že se vás lidé (rodina, přátelé, kolegové) ptali, kdy si někoho najdete, kdy bude svatba nebo kdy přijde dítě?
Adéla (25 let, studentka)
Ptají se mě pořád. U nás doma tak nějak toto téma už vynechali. Ale kamkoliv přijdu na návštěvu nebo do kavárny, kde pracuji, pořád se ptají, jak to vypadá a jestli už jsem si někoho našla. Na svatbu se mě logicky neptají, protože si nemám koho vzít, ale často narážejí na to „a co děti a tak?“. Doma se mě na tyto otázky neptají, vědí, že bych si mohla někoho najít, ale taky vědí, že je to zbytečná otázka, protože nemám kdy a kde si někoho najít.
Martin (21 let, strážník městské policie)
Já nikdy neměl problém si někoho najít, nebo mít vztah. Spíše se aktuálně přátelé a rodina ptají, proč už ve vztahu nejsem. To zažívám v poslední době často. Co se týče svatby, tak na to je zatím čas. A na dítě úplně, sám musím ještě kapku povyrůst.
Anna (21 let, studentka)
Ne, v mém okolí se mě na tyto věci zatím nikdo neptá. Možná je to tím, že je mi ještě poměrně málo let (na svatbu a dítě). Nebo taky tím, jak jsem otevřeně komunikovala o tom, že se teď soustředím hlavně na studium a vlastní život. Oceňuji, že to lidé v mém okolí respektují.
Máte pocit, že na vás okolí vyvíjí tlak, abyste si našel/a partnera, měl/a svatbu nebo založil/a rodinu?
Martina (33 let, ekonomka)
Ano, ale je to tím, jaká mají nastavená očekávání oni, a tím, že je to ve společnosti takto zvykem.
Anna (21 let, studentka)
Necítím vůbec žádný tlak ani od rodiny, ani od přátel. Spíš naopak, cítím podporu v tom, že se chci teď věnovat sobě, vzdělání a osobnímu rozvoji. Možná i díky tomu si uvědomuji, že je důležité nenechat se ovlivnit tím, co „by se mělo“, ale spíš tím, co cítím, že je správné pro mě.
Adéla (25 let, studentka)
Tlak ohledně partnera cítím 100%. Ale ohledně svatby ne, protože si nemám koho vzít. Na druhou stranu mi lidi okolo ale taky říkají, že jakmile si někoho najdu, tak se budeme hned brát. A že to pak půjde z kopce.
S jakými otázkami nebo poznámkami ohledně vztahů, svatby či rodiny se nejčastěji setkáváte?
Martina (33 let, ekonomka)
Kdy bude svatba? Kdy bude dítě? Teď jste na řadě vy!
Adéla (25 let, studentka)
Máš nějakého kluka/přítele? A proč nemáš? Chceš mít děti? – To vlastně ani není otázka, všichni totiž počítají s tím, že všichni chtějí mít děti. Takže se pak ptají, v kolika chceš mít děti? Pokud chceš mít v tolika děti, neměla by sis začít hledat partnera? A co svatba? Myslíš, že to stihneš do 30? Až si někoho najdeš, kde budete bydlet? A otázky podobného typu.
Jiří (23 let, student)
Často řešíme problematiku bydlení a zakládání rodiny, respektive děti.
Cítíte se momentálně v životní fázi, kdy je na některou z těchto věcí „ten správný čas“?
Martin (21 let, strážník městské policie)
Ano, cítil jsem, že je ten správný čas na vztah. Dokonce jsem myslel, že jsem našel „tu pravou“, bohužel to ale nevyšlo. Ale na ostatní z věcí ne, na ty mám ještě čas.
Martina (33 let, ekonomka)
Kdyby byl správný čas, tak ty věci nastanou. S partnerem jsme se bavili o našich představách, jak bychom to chtěli.
Adéla (25 let, studentka)
Necítím se v životní fázi, kdy je na to správný čas. Podle mého na to nikdy není správný čas. Vždy to totiž bude určitá oběť. Rodina je celoživotní oběť. Jakmile jednou založíte rodinu, tak už to nevrátíte. A to bez ohledu na to, jestli ten vztah vyjde, nebo ne. Ať už je to dítě, společná domácnost nebo vlastně cokoli, vždycky je to závazek na dobu neurčitou, spíš navždy. Takže teď je pro mě správný čas na školu a práci.
Jak na vás takové otázky nebo poznámky působí? Co ve vás vyvolávají?
Anna (21 let, studentka)
Tyto poznámky neslýchám často, ale když se objeví, vyvolávají ve mně trochu strach a nejistotu. Někdy si říkám, jestli třeba něco „nezmeškám“ nebo jestli nebudu později litovat. Na druhou stranu si ale připomínám, že tlak z okolí by neměl ovlivňovat tak zásadní rozhodnutí. Důležité je, aby to dávalo smysl mně, a ne někomu jinému.
Petr (24 let, technik)
Beru to ofenzivně. Vlastně nevím, co víc k tomu říct.
Martin (21 let, strážník městské policie)
Já jsem v tomhle tématu dost upřímný a otevřený. Myslím, že já sám bych si měl říct, co chci teď a na co mám ještě čas. A nenechám se někým ovlivňovat. Partnerku si vybírám sám. A stejně tak i děti. Pokud se s partnerkou rozhodnu v budoucnu nějaké mít, nebudu nepotřebovat pomoc žádného z mých kamarádů, či členů rodiny.
Martina (33 let, ekonomka)
Snažím se to přecházet, ti lidi si to potřebují říct kvůli sobě.
Jiří (23 let, student)
Nic, patří to k této fázi života. Cítím, že je potřeba o těchto věcech mluvit na rovinu. V momentě, kdy totiž o těchto věcech mluvíme, přemýšlíme o určitých problémech, které jsou s tím spojené. Například kde budu vychovávat děti a podobně. Je důležité tyto věci řešit hlavně s partnerem, a případně s rodiči.
Adéla (25 let, studentka)
Že jsou to otázky na nic. Akorát z toho má člověka stres, že není dost dobrý. Že nepluje životem tak, jak se od něj očekává. Neřekla bych, že se stydím. V ostatních lidech by to ale možná mohlo vyvolávat stud. Já se za to nestydím, spíš mě to vyloženě uráží. Tyhle otázky jsou nepříjemně vlezlé. Jednoduše je nemám ráda.
Máte pocit, že se od mladých lidí očekává určitý „správný“ životní postup – například škola, práce, vztah, svatba, dítě?
Petr (24 let, technik)
Určitě to tak je, ale já to tak neberu.
Anna (21 let, studentka)
Ano, tenhle „správný scénář“ podle společnosti je stále dost zakořeněný, hlavně ve starších generacích. Ale zároveň si myslím, že se to začíná měnit. Mnoho mladých lidí dnes volí úplně jinou cestu. Cestují, mění obory, zůstávají single, nebo zakládají podnikání. Důležité je, aby člověk dělal rozhodnutí, která jsou jeho vlastní, a nejen následoval očekávání okolí.
Jiří (23 let, student)
Asi ano. Každopádně u sebe tento problém nepociťuji. Ale to je spíš mou povahou.
Martin (21 let, strážník městské policie)
Řekl bych, že ani ne. Podle mě je tento stereotyp (vystudovat školu, oženit se, mít děti a nějak přežívat) už passé. Dnes má každý možnost volby a přijde mi, že v tomhle má každý volnou ruku.
Co pro vás osobně znamená mít vztah nebo rodinu? Je to pro vás důležitá součást života?
Anna (21 let, studentka)
Vztah a rodina pro mě do budoucna určitě důležité jsou. Vnímám je jako zdroj opory, lásky a sdílení života s někým blízkým. Ale zároveň cítím, že na to ještě zdaleka nejsem připravená. Nejdřív chci dosáhnout svých cílů, znát sebe sama, mít zázemí a mít jasno v tom, co chci. Pak si dokážu představit, že vztah nebo rodina budou krásnou a přirozenou součástí mého života.
Petr (24 let, technik)
Je to pro mě důležitá součást života. Znamená to pro mě dobrý základ pro život.
Martin (21 let, strážník městské policie)
Ano, určitě je to pro mě velice důležitá součást života, už jen z pohledu věřícího člověka. Přijde mi, že každý touží mít vztah, ať už s přáteli, se ženou, mužem anebo s rodinou. Pro mě je vztah jakýsi pocit lásky. Ten člověk potřebuje. Cítit lásku, ať už rodiny, nebo přítelkyně.
Jiří (23 let, student)
Je to pro mě smysl života.
Adéla (25 let, studentka)
Pokud vezmeme romantický vztah, je to takový bonus, řekla bych. Myslím si ale, že je to věc, která není potřebná k životu. Pokud má člověk okolo sebe dobré přátelé, kterých stačí i pár, je to pro mě mnohem víc. Ačkoli je romantický vztah pěkné doplnění, vznikají z toho akorát další problémy. Není pro mě bezmezně důležité mít partnera a moji rodinu. Ostatní lidé mě možná nepochopí, protože dnes je přirozené chtít být ve vztahu. Ale upřímně jediné, co mě teď napadá jako výhoda vztahu, je, že se lépe žádá o hypotéku, lépe se platí nájem, elektřina a ostatní účty. Moje rodina teď pro mě důležitá samozřejmě je, ale moji budoucí rodinu, jako partnera a děti, tu vlastně za každou cenu nepotřebuji.
Co byste vzkázal/a ostatním mladým lidem, kteří cítí tlak ohledně vztahů nebo zakládání rodiny?
Petr (24 let, technik)
Snažit se to neřešit a soustředit se na sebe.
Jiří (23 let, student)
Ať se na to vybodnou. Je to komplexní téma a nelze paušálně dávat rady. Jsem přesvědčen, že by si každý měl žít život nejlépe, jak on sám uzná za vhodné.
Martina (33 let, ekonomka)
Je to jejich život, tak by si ho měli nastavit podle sebe, co jim bude vyhovovat a nedělat rozhodnutí podle toho, co očekává okolí.
Adéla (25 let, studentka)
Dospělí to vidí jinak. Vůbec nevědí, jaké to je. Na ně byl taky vyvíjen tlak a spousta z nich tomu asi podlehla, ač to nebyla jejich vůle. Spousta z nich zakládala rodiny ve velmi mladém věku. Za mě je lepší užít si. Na rodinné závazky je ještě čas. Není nic horšího než se chytit nějakého pitomce a ztratit tím měsíce, nebo dokonce roky života. Člověk si tím musí být jistý, že to chce. Ne dělat něco, protože to od něj společnost očekává.
Autorka: Kateřina Halenková
Editorka: Barbora Lahučká
Zaujalo vás, jak mladí lidé přemýšlejí o své budoucnosti? Přečtěte si také, jak si vybírají svůj budoucí obor na vysoké škole.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: archiv respondentů, Pixabay.com
