Léto je sice za námi, ale s nadcházejícími školními a pracovními povinnostmi je třeba myslet na psychický a fyzický odpočinek. Není proto od věci zamyslet se nad tím, kde a jak budeme trávit tyto chvíle klidu a pohody. Pokud jste ještě nikdy nenavštívili Balkán, konkrétně Albánii, pokusíme se vás v našem článku přesvědčit, abyste tak učinili, protože to rozhodně stojí za to. Ať jste fanoušky koupání v průzračné vodě, nebo chození po vrcholcích hor, Albánie vás jistě oslní.
Pár informací na začátek
Ještě než se rozepíšeme o tipech na místa, která byste v Albánské republice měli zařadit do seznamu k navštívení, je třeba říci pár praktických informací. Albánie není součástí Evropské unie, a ačkoli se do ní snaží aktivně dostat, je dobré mít na paměti některé rady. Zaprvé, na cesty si s sebou určitě zabalte pas. Stačit by vám měla i občanka, na letišti je ale s cestovním pasem všechno výrazně rychlejší a mohl by se vám hodit i v průběhu dovolené.
Místní měnou je albánský lek, který se rovná asi 25 haléřům. Raději než vyměnit leky, vám ale doporučujeme vzít si s sebou eura. Albánci je přijímají téměř všude a nebudete je muset zběsile utrácet na konci výletu. Vtipné je, že když zaplatíte v obchodě 10 eurovou bankovkou, vrátí se vám směsice kovových a papírových eur a leků.
Z Albánie si domů zavoláte za tučný poplatek, jelikož není v EU. Budete si tedy muset obstarat místní SIM kartu. Výhodou je, že ji můžete zakoupit již při odchodu z letiště. Hlavními operátory jsou zde Vodafone a One. Obě společnosti nabízí turistům balíček s neomezeným voláním a 100 GB daty, který jsme měli i my. Pořízení vás bude stát něco málo přes 700 korun.
Doporučujeme také Albánii procestovat křížem krážem autem. Budete mít možnost navštívit i hůře dostupná místa vlastním tempem. Musíme vás ale upozornit, že řídit auto na Balkáně je pouze pro silné povahy. To, že je cesta v mapě zaznačená žlutě, neznamená, že bude vždy asfaltová a Albánci se ne vždy drží předpisů a pravidel.
Milovníky zvířat chceme upozornit, že se v Albánské republice nachází spousta potulných psů a koček bez domova. Místní nejsou zvyklí je chovat jako domácí zvířat, a jelikož zde nefunguje mnoho útulků, pohybují se volně po Albánii.
Posledním tipem je pak dát si dostatek času Albánii prozkoumat a procestovat. Nám nakonec nestačily ani dva týdny a shodli jsme se, že tři by byly určitě více adekvátní.
Začátek v horách
Odlet z Vídně kolem šesté ranní hodiny byl sice nepříjemný, ale pocit, který jsme měli, když jsme si konečně vyzvedli na letišti auto a vydali se z Tirany pryč, stál opravdu za to. Jelikož v Albánii při řízení funguje nejčastěji zákon, kdo dřív reaguje, ten dřív jede, nám chvíli trvalo se z hlavního města vymotat. Naší první destinací bylo navštívit řeku Osum, která protéká kaňonem poblíž města Çorovoda. To je od Tirany vzdáleno asi tři a půl hodiny cesty autem. Celý první den jsme tedy trávili primárně cestováním. Část cesty se vinula nížinou podél pobřeží, odpoledne jsme však zamířili více do vnitrozemí a klikatili se po úbočí albánských hor.
Těm z vás, kterým se v autě dělá špatně doporučujeme přibalit Kinedryl, albánské cesty, pokud se jim vůbec dá říkat cesty, nejsou přívětivé pro lehké žaludky. Scenérie, které jsme ale míjeli opravdu stály za to. Krajina místy vypadala jako vystřižená z fantazijních příběhů o hobitech a elfech.
Objednali jsme si ubytování s výhledem na kaňon, takže o krásné panorama při večeři bylo postaráno. Než jsme se nadáli, bylo zase ráno a my se po vydatné snídani v podobě vajíček, zeleniny, ovoce a domácího smaženého pečiva s názvem petulla, vydali navštívit sérii vyhlídek poblíž řeky. Jelikož jsme zde byli ubytováni jen na jednu noc, sbalili jsme všechny své věci do kompaktního auta Kia Rio a jeli objevovat.
Po projetí celého zmíněného kaňonu jsme se přesunuli do blízkého historického města Berat. Město tisíce oken, jak je mu přezdíváno, je součástí seznamu památek UNESCO. Řadí se mezi největší města Albánie, a to i přesto, že nemá ani čtyřicet tisíc obyvatel. Náš třídenní pobyt v této lokaci nám poskytl dostatek času na prozkoumání historicky dochovaných židovských čtvrtí z dob Osmanské říše. Právě díky nim je toto město na zmíněném seznamu. Nelze ale ani opomenout hradní pevnost Kalaja na blízkém kopci. Ta byla stejně jako město zachována v původním stavu.
Křišťálová voda a kamínkové pláže
Kromě historických památek a nespočtu přírodních scenérií nabízí Albánie také krásné čiré moře, a to zejména v jižní polovině země. Právě v této části je totiž pobřeží spíše kamenité než písčité. Voda je tak průzračná a ideální pro šnorchlováni. Neočekávejte ale žádné korály či mušle, na ty albánské vody příliš bohaté nejsou.
Pláže na koupání se nám vyplatilo hledat přes Google Mapy. A ačkoliv jsme většinou našli příjemná a krásná místa, jednou se nám povedlo šplhat na pláž Filikuri po útesu v žabkách, doporučujeme tedy pevnou obuv, i pokud se zdá, že bude pláž dobře dostupná. Nejvíce se nám zalíbilo na pláži Guma, která měla dokonce bar s občerstvením.
U moře jsme se celkově váleli tři dny a po zaslouženém relaxu jsme se vydali na výlet do nejjižnějšího bodu Albánie, na řeckých hranicích, Národního parku Butrint, který je také součástí světového dědictví UNESCO. Návštěvou tohoto archeologického naleziště se můžete doslova přenést do historie a navštívit pozůstatky Řecké, Římské, i Byzantské říše.
Theth nebo Theth(i)
Po odpočinku u moře následoval celodenní přejezd na sever Albánie do pohoří Prokletije, do horského městečka Theth. A jelikož mají v Albánii pouze jednu pořádnou dálnici, cesta opravdu trvala celý den. Musíme ovšem uznat, že i zpoza okýnka auta se dá cizí země na dovolené dobře poznat. Máte-li rádi úzké horské cesty, kdy se můžete dotknout zrcátek protijedoucích aut při každé příležitosti, bude pro vás cesta do tohoto národního parku jako dělaná.
Nenechte se navíc zmást slunným albánským počasím. I přesto že jeden den si můžete užívat hřejivých jadranských paprsků, v horském Thethu může být teplota i o dvacet stupňů nižší. Není tak divu, že při výstupu do horského sedla Qafa e Pejës se nám hodila jak bunda, tak i čepice. Poslední zmíněný kus oblečení doporučujeme vzít také kvůli silným a chladným poryvům větru. Túra do sedla byla ale skvělým zážitkem a díky podařenému značení cesty jsme se obešli téměř bez vlastní mapy.
Kromě horských vyhlídek může tento park pojmenovaný po místním městečku nabídnout i mnoho jiných přírodních atrakcí. Jednou z nich jsou i vyhlášené vodopády Ujëvara e Grunasit jen pár kilometrů jižně od Thethu. Toto fotogenické místo je častým cílem turistů, pokud si ale lehce přivstanete a dorazíte před devátou hodinou ranní, očekává vás místo jako dělané pro fotku na váš Instagram.
Není moře jako moře
Po návštěvě azurově čistých vod jižního pobřeží následovalo nepříjemné vystřízlivění na severních plážích. Daní za měkký písek bylo kalné moře, kde jste navíc mohli narazit na nejeden plavající odpadek. Ostatně, to je jeden z problémů Albánie. Odpadkové koše tu moc neznají a nepořádek se tak válí na okrajích cest, v moři i na plážích.
Když jsme potkali slovenskou rodinu, která se pochlubila, že je ve městě Shëngjin již podruhé za měsíc, byli jsme velmi překvapeni. Na pobřeží zde postavili spoustu pěti hvězdičkových resortů, které nás příliš neohromily. Byli jsme tedy rádi, že jsme zde koupili ubytování pouze na jednu noc a další den jsme zamířili směrem do hlavního města Tirany, které jsme si nechali na konec.
Tirana na závěr
Nenechte se zmást mezititulkem, poslední dny celého výletu nebyly žádným utrpením, Tirana je totiž název hlavního města Albánie. Počtem obyvatel je na tom podobně jako Brno. Jelikož se nejedná o příliš velké město, zvládli jsme ji projít i pěšky a druhý den jsme se zde zvládli již dobře orientovat.
Za návštěvu určitě stojí historická muzea Bunk’Art 1 a Bunk’Art 2, která vypráví historii země od dob italské okupace přes druhou světovou válkou, až do dob komunistické diktatury a osvobození Albánie v devadesátých letech. Muzeum se nachází v prostorech dvou bývalých bunkrů, které zde postavil komunistický diktátor Enver Hoxha a nabízí tak skvělou atmosféru a autentický zážitek.
Kromě chození po městě a hledání památek jsme také zavítali do kavárny 505, která je pojmenovaná podle známé písně kapely Arctic Monkeys. Kromě estetického interiéru vám může nabídnout velmi dobrou kávu a zákusky, hudební podkres od této skupiny ale neočekávejte.
Doporučit můžeme i návštěvu baru Observator, který se nachází v posledním patře mrakodrapu a díky průhledné střeše ve tvaru kopule z něj uvidíte široko daleko. Na menu mají velký výběr drinků včetně Espressa Martini, které nám bylo doporučeno přímo místním barmanem.
Albánie je turisty ještě stále neobjevenou zemí, a právě to jí dodává tu pravou balkánskou autentičnost. Věříme, že si jí zamilujete stejně jako my, až se sem příští léto vydáte, ať už za turistikou, koupáním, památkami nebo vším dohromady.
Autor: Vendula Rojčíková, Patrik Hlaváč
Pokud rádi prozkoumáváte hornatou krajinu, přečtěte si článek o dobrodružství naší redaktorky Vendy v horách.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Vendula Rojčíková, Patrik Hlaváč
