Na festival Jeden svět dorazil nový dokumentární snímek Yegora Troyanovského zachycující ruskou invazi na Ukrajinu. Snímek však není jen klasickým válečným dramatem plným střelby a destrukce. Kuba & Aljaška je spíše hluboce osobním a autentickým portrétem dvou paramediček na frontové linii. Skrze osobní záběry z mobilů a GoPro kamer režisér zkoumá každodenní realitu, kde se všudypřítomný strach mísí s nadhledem, humorem a touhou po normálním životě. Vzniká tak syrový a citlivý film, který místy šokuje svou přímočarostí, ale zároveň dodává překvapivou naději.
Dokumentární film Kuba & Aljaška (2025) v režii Yegora Troyanovského‚ který si odnesl cenu za nejlepší dokument na Rome International Film Festival 2025‚ sleduje příběh dvou paramediček. Dvě nejlepší kamarádky‚ vystupující pod přezdívkami Kuba a Aljaška‚ narukovaly na frontovou linii u ukrajinského Charkova. Snímek‚ jenž zachycuje ruskou invazi na Ukrajinu‚ se však vymyká klasickým válečným dokumentům. Prostřednictvím autentických záběrů z mobilních telefonů a GoPro kamer upevněných na helmách nenabízí jen pohled na zkázu či zraněné vojáky‚ ale zprostředkovává hluboce osobní příběh plný odvahy‚ přátelství a nečekaného humoru.
Osobní pohled místo válečného dramatu
Tvůrci se nesnažili za každou cenu ukázat jen to‚ jak je válka na Ukrajině strašná‚ a nepřilévali tak pomyslně olej do už dost plného kotle tragédií. Právě naopak‚ film působí velmi intimně a osobně. Ukazuje‚ že i vojáci a zdravotníci prožívají uprostřed chaosu radost‚ lásku nebo zábavu. Skvělým příkladem je Kuba‚ která si ve filmu plní svůj velký sen – její skici oblečení se dostanou až na pařížský Fashion Week‚ kam dokonce osobně odletí. Dnes mimochodem obě ženy veřejně vystupují v rozhovorech i na svých vlastních sociálních sítích‚ což jen dokazuje‚ jak moc si dokázaly zachovat svou vlastní identitu i navzdory invazi.
Někteří diváci by možná mohli vzít film za špatný konec‚ protože obě paramedičky přistupují k mnoha situacím s velkým nadhledem a humorem. Jak ale samy přiznávají v několika záběrech natočených na telefon‚ často si až zpětně uvědomovaly‚ že se nacházely v situacích‚ kdy jim doslova šlo o život. Právě tento obranný mechanismus z nich však dělá nesmírně autentické hrdinky. Autentické záběry dokazují‚ že Kuba i Aljaška jsou nejen skvělými paramedičkami‚ ale díky své lehce střelené povaze dokáží perfektně udržet klid a dodávat vojákům naději na přežití.
Syrová audiovizuální forma‚ která pohltí
Z technického hlediska dokument netlačí na pilu a nechává promluvit samotný materiál. Autentické záběry se sice co do rozlišení nevyrovnají nablýskaným hollywoodským filmům a některé scény očividně bojují s horším osvětlením‚ o to hlubší ale mají efekt. Diváka vtahují do centra dění mnohem razantněji. Ke vtažení do děje navíc skvěle napomáhá reálný zvuk aut či zbraní. Surovost záběrů pak vyvažuje velmi pestrá hudební složka. Ve ní se střídá originální soundtrack skladatele Fredericka Van de Moortela se známými ukrajinskými skladbami‚ jako je například energická ‚Bosorkanya‘ od Aliny Pash.
Zkouška přátelství a osobní strasti
Zatímco Kuba léčí zraněné vojáky v první linii‚ Aljaška je hned v úvodu zasažena střepinou. Ačkoli se zprvu zdálo‚ že je zranění minimální‚ zůstává od Kuby oddělena po většinu stopáže, kdy se potýká s intenzivní rehabilitací. Zde se však objevuje jeden z mála nedostatků snímku – chybějící časové ukotvení. Z letmého komentáře se dozvídáme‚ že je Aljaška mimo službu už půl roku‚ divák je ale často zmaten tím‚ jak dlouho odloučení obou žen vlastně trvá. Stejný problém s časovou osou nastává ve chvíli‚ kdy si Kuba na frontě najde partnera‚ se kterým se během chvíle (alespoň z pohledu filmového střihu) stihne i zasnoubit.
Scény zaměřené na Aljaščinu rekonvalescenci jsou sice omezené‚ ale o to hlubší. Dotýkají se totiž i tématu úzkosti z prožitého traumatu (PTSD). Během sezení s psycholožkou Aljaška přiznává‚ že se ve městě‚ kde nikdo nemá zbraň‚ bojí mnohem více než v otevřeném terénu na frontě. To skvěle kontrastuje s pragmatickým postojem Kuby‚ která ve filmu říká‚ že necítí žádnou velkou vlasteneckou lásku k Ukrajině – chce se zkrátka jen vrátit do svého normálního života‚ který měla před válkou. Kuba však sama zjišťuje, že tvrdým ztrátám neunikne ani přímo na bojišti.
Nová perspektiva plná lidskosti
Zatímco většina dokumentů s válečnou tematikou ukazuje jen ty nejpesimističtější stránky konfliktu‚ Kuba & Aljaška přichází s úplně novou perspektivou. Dokument nesoudí a neždímá z diváka slzy lacinými triky. Spíše ukazuje‚ že těžké životní okolnosti nás nemusí nutně definovat a že i uprostřed zkázy si lze zachovat smysl pro humor a naději.
Snímek pravděpodobně nezaujme fanoušky tvrdých válečných akcí‚ kteří očekávají nekonečné přestřelky. Zároveň ale není ani pro slabé povahy‚ protože se v něm přece jen objeví i několik explicitnějších záběrů záchrany životů. Díky své formě‚ hlubokému lidskému přesahu a ocenění z mnoha mezinárodních festivalů jde o jedno z nejvýraznějších svědectví‚ které současná dokumentární scéna nabízí.
Autorka: Tereza Hubáčková
Editorka: Anna Pospíšilová
Festival Jede svět přinesl spoustu zajímavých lidských příběhů. Už jste slyšeli o „válce“ za svobodná média v Maďarsku?
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: imdb.com
Foto: clindoeilfilms.be
